NYC DIARX #5 - Když vám život dá barvy - street art

Občas jediné, co potřebuji je procházka s kávou v ruce a objevování tichých, ale krásných míst, u kterých můžu stát celé hodiny a nic neříkat, jen zhluboka dýchat, zklidnit tep a na aspoň tu malou chvilku se uvolnit. V tu chvíli neexistuje nic a nikdo. Jen já a to místo. Myšlenky odchází, trable se rozplynou a já aspoň na malou chvíli cítím klidný způsob života.

  Věřte nebo ne, ale takových míst je v Americe opravdu mnoho. Od přírody až ke street artu, stačí mít oči otevřené. O tom jsem se přesvědčila v LA a NYC mi to zase dokázalo. Je to pro mě samotnou občas záhada a nerozluštitelná hádanka. Neustále se musím sama sebe ptát: „Jak to, že se cítím v USA vždycky tak dobře, jak doma? Jak je možné, že se cítím tak v pohodě, plná energie a cítím chuť bojovat za své sny a v ČR občas vadnu jako květina?“
   Možná Vám to přijde absurdní anebo si řeknete, že je to změnou prostředí nebo, že je to jen dočasný pobyt, ale mé snění o tom tam zůstat nezná hranic. Avšak stále se vracím. Co má tedy se mnou život v plánu? Bohužel, i když bych to velice ráda věděla nevím. Proto mám jen ty momenty teď a tady. Momenty, kdy snídám u Tiffaniho, popíjím Cosmopolitan, dobře se bavím a poznávám. V poslední době si právě toto uvědomuji nejvíce, že mé hrdinky mě nejen ovlivnily a daly mi sny, ale ukázaly mi svůj způsob života a v něm si mohu najít to své.
I když spoustu lidí říká: „Život není film!“ 
Já pravím, život je nekonečný film, v němž jste režisér, scénárista, herec, kostymér, maskér a zkrátka všechno v jednom. Ten můj je romantická komedie s prvky tragiky. Jak prosté, že?“ 
A tak jsem si uvědomila, jak každý moment našeho života je důležitý, krásný a stojí za pozornost, i když se třeba nic zvláštního nebo vzrušujícího neděje nebo i když v ten moment pláčeme a trhá nám něco srdce, protože všechny tyhle momenty tvoří naši osobnost a já bych proto neměnila.
A tak stojím ve svém růžovém outfitu s vlasy ala Carrie a fotím se u zdí, co vyznačují lásku. Na každé zdi je jiný obrazec, každá zeď má svého autora a ten do ní vložil vše, kus sebe, kus lásky a vy tato díla můžete obdivovat a milovat. Je to takové to místo, kde chcete dostat první pusu nebo třeba zde popíjet kávu s kamarádkou či se jen sám pro sebe usmívat a mít tak hezký den. Ale to bych to nebyla já, kdybych na konci vší té krásy neviděla člověka, kterému bych toto místo ukázala nejradši. A i když tyhle myšlenky jsou spíše černé nežli bílé, tak já jsem za ně vděčná, protože je to kousek důkazu, že jsem živá a mé srdce, tělo i mysl zažila lásku, na kterou se nikdy nezapomíná. Lásku takovou, že na ní máte jen jednu jedinou vstupenku za celý život a já měla to štěstí a našla jsem vchod do nitra se vstupenkou v ruce.   
To je asi to, co vám chci v tomto toku myšlenek říct. Nezáleží na tom, jak co zažijeme či jak co dopadne, ale na tom, že jsme dostali ten dar si tohle všechno prožít. Ne za všechno bychom třeba sice poděkovali a věřte, že já to vím a znám, ale z určitého důvodu si ty situace vyberou nás a třeba jednoho dne už pochopíme proč.
Tohle je právě teď ten můj moment. Moment, kdy se cítím silnější, volnější odvážnější a pomalu začínám chápat. Na mě je však ještě hodně práce, ale cítím s výdechem úlevu, že ten těžký první krok na začátku mám hotový a šílená horská dráha se mnou může zase vyjet. O to víc jsem ráda, že se rozjíždí v NYC, tady na místě, kde jsou tisíce nádherných barev a já tu stojím jak růžová panenka Barbie se všemi mými vzory v srdci, v outfitu inspirovaným Carrie a jsem zkrátka sama sebou, a to už nikde, nikdy nehodlám potlačit.

Vaše J.

P.S. Žijte tak, jak byste chtěli žít. Myslete tak, jak se vám líbí myslet. A hlavně buďte tím, kým jste, ne tím, kým si myslíte, že byste měli být.









Outfit
Jacket - MOHITO
Dress - MOHITO
Bag - VALENTINE
Shoes - GEOX


Who loves street art? ME! 
Street art in NYC and my thoughts

Share:

1 komentářů

Používá technologii služby Blogger.