PINK DREAMS IN CAFÉ CHLOÉ

 CAFÉ CHLOÉ:

    To, že miluji psaní po kavárnách a označuji se ráda pojmem „kavárenský povaleč“, již víme. Objevování nových krásných kaváren mě zkrátka baví a nedávno se otevřela jedna taková snová kavárnička v Praze na Vinohradské a je opravdu snad přímo pro mě (a ostatní dívky, protože je prostě taková správná holčičí, i když i mužské jsem tam již potkala).
    Jistě již z Instagramu víte, že mluvím o kavárně CHLOÉ, jejíž design je růžovo modrý, v těchto barvách se drží i občerstvení a jako bonus se zde ukrývá zeď z růží, kterou konečně nemá jen Londýn, že?
   Taková kavárna zkrátka v Praze chyběla, a krom božského designu zde můžeme mluvit i o božských dobrotách. Já jako milovník smoothie bowl jsem samozřejmě už skoro všechny vyzkoušela. Nejen, že vypadají opravdu krásně a obsluha je tudíž i velice trpělivý a detailní aranžér, ale i opravdu božsky chutnají, za mě se tudíž přesouvají na první místo v mém žebříčku:„Kam na bowl?“. Co se týká ceny, ta mi přijde stejná jako všude v Praze, což i odpovídá, když si spočítáte, že víc jak polovina z ceny jsou opravdu je ingredience. Dále musím pochválit i pekařské umění a dobrý výběr vína (a ano, přiznávám se, vinný lístek už byl mou vybíravostí kompletně vyzkoušen a prostě jednička s hvězdičkou). A poslední položkou jsou ostatní drinky, které jsou na způsob, že je jen tak někde nenajdete, tudíž si moc nepamatuji jejich názvy, ale ledová polo růžová matcha byla božská, stejně tak rose water Chloé a parádní smothie/shake, jenž byl podle mě s rostlinnou šlehačkou, protože byla opravdu lehká a dobrá.
   Můj konečný verdikt? TAM PROSTĚ MUSÍTE! Zkrátka se opravdu přesvědčte sami. Určitě nebudete litovat! A pošlete mi nějakou fotku či vaše postřehy!

A aby nebyl tento článek jen klasickou kavárenskou recenzí (která nebude poslední, pokud budete chtít), tak Vám řeknu něco o mém outfitu (jelikož já se zkrátka ke kavárnám ladím) a poté se dáme na první část názvu tohoto článku, čímž myslím PINK DREAMS, jelikož v poslední době se slovo snílek objevuje v mém světě v hanlivém i kladném smyslu velice často a kdo už mě zná, tak ví, že na takovéto věci mám svůj názor a ten v sobě nikdy nedusím. Tak hurá do toho.







OUTFIT:

   Já jsem ten typ, co zkrátka miluje šaty. Jsem hrozně moc ráda, že jsem žena a ráda to dávám na sobě znát, a ještě k tomu miluju růžovou, což mi tentokrát v kombinaci blond barvy neuvěřitelně připomnělo reklamu se sloganem:„Jsem pravá Barbie od Mattela.“ Občas možná jsem, ale nejsem z plastu, nejsem umělá, mám normální pěknou ženskou postavu (oproti Barbie, které zřejmě chybí žebra) a myslím taky, že mozková kapacita této hračce také neodpovídá té mé, a přitom máme obě dvě jedno společné… nemyslím vlasy, a že se často převlíkáme:D, ale úsměv, který je pořád na rtech. (I když ona nemá na výběr a u mě to občas výjimečně nejde.)  A právě úsměv je nejkrásnější doplněk každého outfitu.
    Avšak víc, než Barbie, jsem občas chodící cukrová vata, což poznáte podle mých růžových bot značky ALDO, ke kterým se zase hodí nejlíp růžova. A co říct k těmto botám? Pamatujete si z minulého článku Popelku? Tohle je ten případ. Má obvyklá velikost 37, boty na fotce 36, tudíž, než se rozchodí, tak to zatraceně občas bolí, ale jsou na noze hezké a jsem ten typ ženy, co pro krásu ráda trpí. Přeskočme část, zda-li mám ráda bolest…
    Co se týče šatů, tak ty zatím nejraději nakupuji v MOHITO, a u šatů na fotce tomu není jinak. Šaty jsou z příjemného materiálu, který připomíná samet, avšak když je vedro, počítejte, že se v nich více zapotíte, jelikož materiál je opravdu silný. Ale vynahrazuje to dokonalý střih, který je naopak vzdušný – a (v neposlední řadě) přívětivá výprodejová cena. Pro mě jsou tyto šaty i trochu výzvou, jelikož jsem si neustále myslela, že co je volné na mně není hezké, protože vypadám blbě a sprosté ženské slovo, jenž neříkám (tlustě), ale víte co? Na tomhle přece nezáleží, důležitější je, jak se v tom cítíte, a i ve vytahaném tričku by se každá z nás měla cítit krásná, protože jsme prostě ženy a ženy jsou prostě krásné.
   Na prstu pak můžete vidět moji příběhovou Pandoru a někde pod stolem se ukrývá již má známá, profláklá bílá kabelka MK. Nechyběl ani falešný culík, trochu těch vln a make-up s mou oblíbenou rtěnkou od Macu.
   No, a to je z jednoduchého outfitu vše, nyní už přepněme na zónu myšlení.



PINK DREAMS:

   To, že jsem snílek ví už snad pomalu celý svět. Podle čeho soudím? Za prvé se za to nestydím. Za druhé si toho všímají ostatní, říkají, že smýšlím výrazně jinak, i když já si přijdu normální. Za třetí spoustu lidí mě tak v poslední době nazvalo na živo, v chatu, komentářích a všude prostě. :D A za čtvrté jsem v poslední době byla přesvědčená o tom, že právě slovo snílek může být použito i jako nadávka, já jen nechápu proč, a právě tomu se chci dnes podívat na zoubek, jelikož mně přijde snílkovství krásné.
   Já jsem byla vychována v rodině, která se podporuje a řeší věci většinou společně. Když jsem o čemkoliv snila, můj děda vždycky řekl: „Proč ne? S chutí do toho!“ a já z toho měla vždycky radost a zkusila jsem si tak neuvěřitelné množství věcí, za což jsem opravdu ráda a vděčná a stejnou podporu chci jednou dát svým dětem, protože není nic horšího, co můžete říct dítěti než: „Vrať se na zem. Tohle je blbost. To nedáš.“ Ale než tohle řeknete nebo když to uslyšíte, zeptejte se: „Proč ne?“
   Žijeme ve svobodnějším světě, kde se můžeme volně pohybovat, cestovat a rozhodovat se sami za sebe. Žijeme ve světě, kde v podstatě není nemožné nic. Můžeme si volně studovat, můžeme měnit práce, je jen málo věcí, co vás zastaví, a největší moc má zdraví, protože to vám opravdu plány změnit může. Třeba já jsem celý život tancovala, stačil jeden úraz a byl konec závodů. Tyhle věci plány mění, ale rozhodně plány nemění názor ostatních. A kdybych tenkrát neměla podporu, co jsem měla, tak bych nevěděla, že mohu snít o něčem jiném a na něco jiného se zaměřit, a tak být šťastná.
   Možná jsem snílek, ale jsem na to pyšná. Když mi někdo řekne: „Ty máš svůj svět,“ tak pokud tomu tedy tak je, tak v mém světě platí, že to, o čem sním, můžu dokázat, a to, co je pro jiné snílkovstvím, je pro mě tedy v “mém světe“ budoucí realita. Než si však budeme klepat na čelo vzpomeňte si na pana Jobse. U něj si taky klepali na hlavu. Kolikrát asi on musel poslouchat větu: „Vrať se na zem.“ Nikdy se nevzdal, a tak vytvořil impérium a teď kdo z Vás má Iphone, že? Já ano. A kdo by ho vyměnil za jinou značku? Já ne, a hádám, že spoustu dalších také ne. A v podstatě na tom je i založená celá filozofie. A takových lidí je spoustu. Zuckerberg, Coco Channel, Yves Saint Laurent, Forman, Svěrák, Lady Gaga, Ryan Gosling, Robert De Niro, lidé žijící i již nežíjící, lidé ze všech odvětví a nemusejí být jen slavní, může to být i někdo, kdo má svou kavárnu, své podnikání, kdo rád cvičí, kdo pracuje třeba ve školce nebo i matka dětí. V podstatě každý, kdo někdy snil jakýkoliv sen, ať už malý či velký je příkladem toho, že když sníte a jdete si za tím, tak to sakra dokážete. Platí to všude a vždycky. Jen o sobě a svých snech nesmíte pochybovat, protože opravdu není proč. Neříkám, že cesta bude růžová, občas to bude těžké a budete to chtít zabalit, ale naplnění snu vám růžovou do života přinese a já si ji jen nosím do života každý den.  V tom je asi ten rozdíl. Ale mějte na paměti, že život nikdy nečeká a není tak dlouhý, abychom jím plýtvali na hloupostech, které nás dělají nešťastnými nebo nás naopak netvoří šťastnými a taktéž život není tak krátký, abychom ho jen dožili, protože pokud vám intuice říká, že budete šťastnější, pokud něco ve vašem životě bude jinak, tak ji poslechněte, protože ona vám to našeptává kvůli vám, vašemu dobru, je na vaší straně a vy si to štěstí zasloužíte.

Vaše J.

P.S. Jaké mám sny, vám povím třeba příště, znáte to jako vždycky ve všem. Stačí si jen o vše říct. Ten zbytek poté přijde.

Hezké dny











Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.