Goodbye Paris

Goodbye Paris

Na každé cestě musí být pozitiva i negativa. Bohužel v Paříži začínají negativa převažovat, proto je raději vystřílím na začátku nežli kazit konec. Znáte mě, já si všude najdu to své.



V Paříži jsem nebyla poprvé, proto mi přišlo, že s každou mou návštěvou klesla kvalita. Odpadky jsou na každém kroku, o neslušnosti Francouzů nemluvě. Bezdomovci močí na veřejných místech u nejkrásnějších skvostů Paříže. (Já jednoho načapala u Baziliky Sacré-Coeur. Na jeho obranu jeho kámoš na mě křičel varování, avšak neovládám francouzský jazyk, takže smůla…)


Nejhorší pro mě však je výše kriminality, jenž v Paříži stoupá a taktéž i prostituce. Prostitucí se zkazila drahocenná ulice té nejvyšší smetánky, a tudíž i poklesla róba oblíbeného kabaretu Moulin Rouge, protože v obklopení všech sexshopů, prostitutek, prostitutů a domů neřesti, vypadá můj milovaný Moulin Rouge jako luxusnější bordel. Což láme srdce znalcům filmu, kteří za rudým mlýnem stále vidí romantický příběh jedné zpěvačky a tanečnice a smutného zamilovaného hocha, co našel diamant. Takže pápá Paříž jako symbol lásky.


Přepadové gangy jsou všude ve velkých tlupách a čekají jen kdo se chytne na otázku hodin či koho to rozptýlí. Čím větší gang, co zatarasí cestu, tím větší nebezpečí.

Pokud nenarazíte na kapsáře, kteří se taktéž zdržují v tlupách, tak narazíte na nelegální prodavače fejků či železných Eifelovek, se kterými neustále dělají rachot.


Když se však pokusíte nad tím vším zavřít oči, tak můžete najít i pár pěkných míst. Mě k tomu pomohla má představivost, jenž podmínila má kamarádka z dětství, která mi napsala, že vypadám jak Blair Waldorf. (Blair je však o dost krásnější podle mě :D)


Je pravda, že i Blair byla v Paříži a pojala ji požitkářsky. Proto jsem si jako ona zašla do Ladurée, dala si dvě sklenice šampaňského, procházela jsem se po nejslavnější módní ulici Champs Elysées a pokoupila jsem pár drobností od francouzského čaje až po kosmetiku. 


Přečetla jsem si v kavárně nové číslo britského Vogue. Vyšla těmi nejroztomilejšími uličkami, k již zmíněné bazilice Sacré-Coeur. Kochala jsem se v obchodě s květinami, pivoňky však chyběly. 


Ochutnala jsem nové veganské jídlo a nechyběla ani další káva. Takže jsem ve finále byla v rámci možností spokojená.


K mému outfitu – snažila jsem se působit jako Pařížanka. Zvolila jsem tedy bílé džíny  s bílou košilí, která má zavazovací černou mašli kolem límečku. Doprovázel mě můj oblíbený umělý kožíšek v růžové barvě, protože já jsem zkrátka ráda Pink Lady. Obula jsem své milé Aldo Love shoes, které jsou na celodenní chození víc jak vhodné a pohodlné a na závěr nechyběla ani čelenka ala Blair s loknami dozadu.


Takže sečteno a potrženo. Paříž mám svým způsobem užitou a částečně ji mám ráda. Není to však světová metropole, kterou miluji a nedostala se ani do mého top řebříčku evropských měst. Do Disney se ráda vrátím, v Paříži si ráda zanakupuji či zřeším a tím nejspíš končím. 

A co vy a Paříž?

Vaše MJ



Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.