Bolest ze ztráty

12:57:00
 Nejhorší bolest je bolest ze ztráty někoho, koho jste milovali. Tahle bolest je momentálně v mém srdci. 
  
 Už delší dobu jsem cítila, že je konec a snažila se zapomenout, jít dál, ale občas i když se snažíte tak to nejde a dnešním dnem vše konečně vyvrcholilo. Neznám sice pořád důvod proč, ale vím, že už nikdy nedostanu šanci ho rozesmát, nikdy ho už znovu nepolíbím po ránu, už ho nikdy neobejmu, neuvidím. Všechno je už u konce. Asi mi bude chybět ještě dlouho a i když to bolí, pro mě je pořád tím nejlepším člověkem na téhle planetě.

 V jednom časopisu jsem, kdysi četla o moderním rozchodu. Všude dáte blokaci a zkrátka ignorujete toho druhého, dokud to nevzdá či nezjistí. Tenkrát jsem si říkala, že tohle se nemůže dít, ale ano děje. Právě takhle končí můj příběh. Takhle bylo mé srdce rozervané. Jsem sobecká, že se s tím svěřuji, ale já už asi vážně nemám, co ztratit. Pokud Vám hlavou blesklo, že ten kdo to udělá nemůže mít city, tak vám řeknu, že to není pravda. Možná ten člověk měl těch pocitů až moc a nechtěl nikomu ublížit. Zkrátka vyhodnotil, že sebe i toho druhého ušetří bolesti a napáchá tímhle způsobem míň škody. 
Je tam, ale jeden háček. Já už nejsem tak silná a sebevědomá jako jsem byla dříve a proto i tohle nesu zle. 

   Pro některé z Vás to je možná překvapení. Slyšela jsem tohle překvapení dnes dvakrát. Někteří lidé si myslí, že mám dokonalý život, že jsem silná a sebevědomá žena, ale pravda je taková, že se tento rok zatím cítím jak troska. Přes den dělám vše proto, abych to byla já. Pracuji, cvičím, chodím do školy, píšu, fotím, dokonce i vařit jsem začala, avšak čím víc se snažím, tím víc jsou večery temné. Navíc občas přijde smůla a já už mám chuť balit a když myslím smůla, tak to není maličkost. Třeba v pondělí jsem běžela na trénink, uklouzla jsem tak, že jsem si roztrhla kozačku, nohu, upadla do silnice a vyhnula se autu. To vyhnutí je, ale trocha štěstí.

  Kdykoliv se tedy nyní podívám do zrcadla, tak vidím, že tohle nejsem já. Není to to sluníčko, co rozdává energii. Vidím vyčerpanost, bolest, jsem zkrátka zlomená. Vrátila se situace, kterou již dobře znám. Ten hlásek, co vám našeptává ať se jdete raději opít, ať si dáte něco sladkého a pak Vám ten samí hlas napoví ať to vyzvracíte a když už Vás dostatečně unaví řečmi o tom, že jste k ničemu a že nic nemá smysl, máte chuť to udělat. Odejít, protože vidíte, že chyba musí být ve vás, proč by ten druhý jinak odešel. 

Vím, že to takhle každý nemá, ale bohužel já jsem tuto nehezkou vlastnost vybudovala. Vždycky ji zamknu do skříně a když ví, že povolím, tak se vrhne ven a pokaždý silnější. Po letech však stojím před situací, kdy nevím, kdo z nás dvou je silnější. Ale musím to být na konec já.

  Vím, že tento boj zase dokážu vyhrát. Možná né hned, ale zvítězím, protože je tu ta bolest ze ztráty. Vím jak moc velká a mocná ta bolest je a vím, že na světě jsou lidé, které by můj odchod bolel tak, jako srdce teď bólí mě. Tu bolest bych nikdy nikomu nepřálá a svým blízkým bych takto ublížit opravdu nechtěla.

  Od psaní jsem si chtěla dát pauzu, ale psací je lepší terapie než nekonečno doktorů.
Na závěr tady mám přece jen jedno klasické moudro pro můj blog, které si můžete z článku vzít, i když je tento článek chmurný. 
  Pokud si o někom myslíte, že je silný a sebevědomí, tak to nemusí být vždycky pravda. Takže pokud můžete, nechte si své kopance, které nemusí existovat, protože kopanec, který bolí jen jednoho, není fér. V životě nikdy není nic tak jak vypadá. Nikdy nevíte jaká rána či ztráta může přijít, ale vždycky myslete na to, že ji můžete zvládnout. Navzdávejte se ani já to nevzdám. 

Na konci toho všeho vypadne i dobro  ze špatné zkušenosti. Já si až teď uvědomuji, co přijde z této. Díky němu jsem si uvědomila, jak je důležité o všem mluvit. Naučil mě bezprostředné upřímnosti a dal mi naději, že si s někým mohu opravdu rozumět. Na tohohle člověka nikdy nezapomenu i kvůli tomu, že mi ukázal, čeho všeho jsem schopná a bez něj bych nikdy nepřišla na nové schopnosti psaní. Ukázal mi v čem jsem dobrá a vyslechl mě pokaždé. Z jeho úst jsem slyšela, že je na mě pyšný a promě bude vždycky pan božský lomeno dokonalý. Děkuji mu za vše a nikdy nezapomenu. Vždycky bude mít v mém srdci místo a nejsem si jistá jestli ho někdy... no to je jedno.

Pokud si nyní myslíte, že jsem blázen. Tak ano nejspíš sem, ale to je tak trochu každý z nás. Pokud byste řekli, že jsem jen herečka, co přehrává, tak vám odpovím, že svět je jedno velké jeviště. A na ten zbytek Vám asi možná už nedokážu odpovědět.

Dobrou noc.

Vaše MJ

Používá technologii služby Blogger.