Pátá kapitola - Vše, co jsem si kdy přála

14:03:00
 Bylo úterý večer a já věděla, že jsem slíbila potvrzení Oliverovi. Spíš jsem si to vymyslela, než že bych v neděli opravdu nevěděla, že si to na sto procent zařídím. Chtěla jsem, aby to pro něj nebyla jen schůzka nebo rande. Chtěla jsem, aby to pro něj znamenalo něco speciálního, i když to úterní potvrzení mělo být spíše gesto dospělého.  
 Věděla jsem, že je mezi námi značný věkový rozdíl. Mně to bylo ale úplně jedno, protože jsme si rozuměli. Byl sexy a  si vedle něj připadala rovná. Cítila jsem se s ním jako s nikým jiným předtím, ale nechtěla jsem, aby to on viděl jinak. Do hlavy mu nevidím a otázkou, jestli mu to nevadí, bych se tak akorát shodila. Stejně vím, že moje vystupování je na úrovni a většinou se nechovám jako jiné dívky mého věku. Vlastně nikdy jsem pořádně nikam nezapadala, vždycky jsem byla jiná, zvláštní a teď poprvé mi to dávalo smysl. I tak jsem chtěla být vnímaná jako vyspělá žena, protože to by znamenalo, že mě nebere jen tak na lehkou váhu. 

7.3. 19:59
V: Ahoj, tak tedy počítám s tebou, ale přijedu tak na sedmou. Dřív to z práce nestihnu.

Nelhala jsem. Už jsem měla dlouhou dobu domluvené líčení několika maturantek na jejich ples a nerada bych to odvolávala. Takovou vizitku si zkrátka nedělám.

7.3. 20:03 
O: Ahoj, taky s tebou počítám.
O: Až takhle jo? No nedá se nic dělat. Škoda každé minuty.
V: Tak myslím, že budeme mít celou noc, tak snad nám bude stačit. Ale budu se snažit dřív, když to půjde. Budu pracovat jak nejrychleji budu moct. 
O: Když nebude stačit, tak ještě nějakou přihodíme. Počkám na tebe samozřejmě rád.
V: Ty si hodný. Tak to doufám, že stačit nebude. 

Byl hrozně skvělý a gentleman už přes telefon. Věty jako „Počkám na tebe samozřejmě rád“  oči hltaly s jiskřičkami. A když jsem došla až k tomu, že můžeme další noci přihodit, tak jsem si myslela, že se zblázním. Při každé zprávě od něj jsem se culila na telefon jako naprostý idiot a ten pocit jsem si naplno užívala. Byl pro mě hrozně moc kouzelný. Nikdy by mě nenapadlo, že někdo takový může vůbec existovat. Vlastně jak může říct, že přihodíme další noc, když se mnou ještě nestrávil ani tu první? Co kdybych byla špatná? Nebo by nám to neklapalo? To už tak věří v to, že mezi námi je toho tolik, že neskončíme u jedné noci? Zní to všechno šíleně a já se v tom až moc pitvám. Možná proto, že jsem nikdy nezažila to, co zažívám teď. Vždycky byla někde chyba. Ve mně nebo v protějšku. Takového souznění jako bylo v našem prvním polibku, jsem se nikdy předtím nedočkala. Možná právě proto tak soudí. Asi to pro něj bylo tak žhavé a vášnivé jako pro mě.


 Tohle byl asi můj nejhorší týden v životě. Přišlo mi, že v redakci byla jedna pohroma za druhou a já se skoro vůbec nevyspala. Nehledě na to, že jsem tam byla neustále od nevidím do nevidím. Od rána do brzkého rána,a tak se stávalo, že jsem to párkrát zakápla ve škole. Několikrát jsem se pak probudila na lavici a měla na sobě nějakou kulišárnu od Denise. Minimálně  vyfotil a vyzkoušel na mně všechny filtry světa. Dost se tím bavil. 
 V pátek jsem si tedy vzala vysloužené ranní volno. Vynechala jsem školu, práci z redakce jsem si vzala domů na víkend a díky tomu jsem se mohla pořádně vyspat. Bylo to kvůli tomu, že jsem chtěla mít dost energie na líčení a česání maturantek a možná taky trochu, abych byla připravená na tu velkou noc. No velkou noc… ani nevím, jak bude probíhat, ale jednoduše nemohla jsem se Olivera dočkat. Ráno jsem provedla klasický ženský předrandový rituál. Nezůstal na mě tedy jediný chloupek a na vlasy jsem použila tolik kondicionéru, že při dotknutí vám ruka po nich sama sklouzla. Udělala jsem si ten nejlepší make-up, který jsem uměla, aby vydržel absolutně vše. Maturantky, fyzickou zátěž, pot - no absolutní klasika. Zabalila jsem si základní věci, protože jsem věděla, že pojedu rovnou za Oliverem. Na večer jsem si koupila červené šaty, které měly odhalená ramena. Pod  nové šaty jsem vybrala nejvíce sexy krajkové prádlo a nezapomněla jsem ani na černé nadkolenky, které byly zakončené krajkou. Doufala jsem, že to pro něj bude dostačující standart. Opravdu chci pro něj být dokonalá. Raději mu napíšu, jestli se mnou vůbec počítá, protože jsme si přes týden vůbec nenapsali. Hele, asi mi čte myšlenky.

10.3. 13:24
O: Takže tedy večer? Chceš vyzvednout nebo poslat adresu?
V: Adresu.
O: Už  to ani nepřekvapuje. Budu tam na tebe tedy čekat a těším se.
V: Děkuji, já taky.


Poté jsem se vůbec nestihla zastavit. Na telefon ani Olivera jsem na chvíli nepomyslela. Přišlo o tři maturantky více a já tak musela máknout a nevěděla jsem, kde mi hlava stojí. U poslední slečny mi už umíraly ruce. 
Když jsem si s nimi na závěr udělala společnou fotku, byla jsem na sebe pyšná. Zvládla jsem to v rekordním čase a práce vypadala skvěle. Co mi však absolutně vyrazilo dech, byly hodiny. Zatraceně, řekla jsem na sedmou a už je dávno po sedmé. Rychle jsem se na záchodech převlékla. Zabalila jsem si věci, rozloučila se a utíkala po schodech dolů z šaten Žofína. V jedné ruce věci a v druhé mobil, který  volal uber. Oliver mi poslal přesnou adresu, což mi zkrátilo čas. Bylo to docela blízko. Jen přes řeku a pár ulic. Ovšem zpráva od Olivera už dávno byla na mém mobilu. Přemýšlela jsem, jestli se na mě bude zlobit nebo se třeba bál, že nepřijdu…

10.3. 19:20
O: Jak to s tebou vypadá?
V: 19:46 jsem u tebe.
O: Těch 46 je dobrejch :D Děláš si legraci viď? :D 
V: Ne, ukazuje mi to aplikace. Jedu uberem. :D
V: Promiň za zpoždění.
O: To mi je jasný a v pořádku, hlavně žádný stres. Dám si čtvrtou colu a budu v lati. :D Na tebe celej nacukrovanej.
V: Mohl jsi se na kuráž opít, to je spolehlivější. :D
O: To umím taky, žádnej problém, ale nezeptal jsem se, jaké víno máš ráda, tak nemůžu vybírat. Hádám tě na sladší. Já radši sušší.
V: Trefil ses.
O: Tak dáme polosuchý a nebude nám to chutnat ani jednomu, ale bude to spravedlivé. :D
V: Dobře to je fér.. 

V uberu jsem na sebe dala už jemnější barvu rtěnky, přepudrovala jsem se a navoněla svým oblíbeným parfémem od YSL. Jmenuje se Black Opium, což je docela výstižné pro dnešní noc. Trocha opia mu jistě neuškodí.
Auto zpomalovalo a s ním i můj dech. Začala jsem být nervozní. Srdce mi bušilo a z nohou jsem měla rosol. Doufám, že z toho auta nevypadnu. Nějakým způsobem se mi podařilo vylézt bez škobrtnutí. Udělala jsem tři kroky a stála jsem před vchodem do restaurace. Nesmím o tom přemýšlet, jinak k němu ani nedojdu. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Restaurace byla převážně ze dřeva a cihel. Působila dost klidně a možná za to mohl krb, který se promítal v televizi. Podívala jsem se od baru na pravou stranu a nemusela jsem ho dlouho hledat. Mezi všemi absolutně vynikal. Díval se do svého telefonu a něco psal. Cinknul mi telefon a já věděla, že psal mně. 

O: Už  chci mít u sebe.
V: Už  tu máš. 

Když tu zprávu viděl, usmál se, položil telefon a vzhlédl ke mně. Já si to k němu úzkou uličkou namířila. Znovu jsem se cítila sebejistá. On se postavil a smál se tím nejsladším úsměvem, který jsem v životě viděla. Dívali jsme se celou dobu jeden druhému do očí a těma čarovnýma očima rozpustil všechny mé pochybnosti. Když jsem k němu došla, tak mě nenechal ani doříct ahoj. Chytl mě za pás a krátce mě políbil. Rozepnul mi bundu a stoupl si za mě, aby mi pomohl se z ní dostat. Položila jsem si kabelku a nechala si pomoct. To bude vždycky takhle vše po jeho?

„Jsem rád, že tě tu mám,“ pošeptal mi do ucha mezitím, co mi sundával bundu. Posadila jsem se a on odešel k věšáku pověsit mi bundu. Tím jsem dostala možnost si ho prohlédnout. Poprvé ho snad vidím ležérně oblečeného. Měl na sobě úzké tmavě-modré džíny, které obepínaly každý jeho sval a krásně mu formovaly nohy. Do nich měl zastrčenou bílou košili s malými znaky, které byli ve stejné barvě džínů a nechal otevřené dva knoflíky, takže mu vykukovala část jeho napjaté hrudi, které jsem se chtěla dotknout. Díky jeho oblečení ještě víc vynikla jeho trojúhelníková postava, kterou každá žena dotyky ráda ocení. Široká ramena, útlý pás. Byla jsem pyšná, že tu s ním mohu sedět právě já. Každá žena v restauraci na něm mohla oči nechat a asi si marně lámaly hlavu nad tím, co tam dělá právě se mnou. 
Když se usadil naproti mně, všimla jsem si, jak má do detailu upravené vlasy i kratší vousy. Je na něm snad něco, co není dokonalé? Povytáhl obočí a usmál se na mě. Ne není. 

„Mohu ti nalít?“
„Jasně. Bílé mám ráda“
„Tak tedy na tebe.“
„To v žádném případě. Spiš na tebe bych si přiťukla.“
„Ty tak ráda odporuješ. Tak tedy na dnešní noc? To je hezký kompromis ne?“
„To rozhodně.“ 

Naše sklenky se vzájemně spojily a ozval se lehký zvuk skla. Musela jsem se smát i při pití vína, které mi nečekaně dost chutnalo. Byla jsem z něho nadšená. Z jeho gest, slov a hlavně jsem se smála kvůli tomu, že jsem zase s ním.

„Čemu se směješ?“
„Já se směju pořád a na tebe se spíš usmívám. Ale jen tak mě teď napadlo, že to víno mi chutná, takže jsem porušila úmluvu o tom, že nebude chutnat ani jednomu.“ 

Nahlas se zasmál a zvuk jeho smíchu lahodil mým uším. 

„Buď v klidu, mně taky chutná.“
„Hodně ti záleží na tom, jestli jsem v klidu?“
„Jasně, že ano. Chci, aby ti se mnou bylo dobře.“
„Je mi ještě líp, takže co bys ještě rád?“
„Ráda provokuješ viď? Kousneš se do rtu, zazáří ti oči a pak řekneš provokativní otázku. Na mě to ale neplatí. Všechno si vychutnávám hezky pomalu.“ 

 Pomalu… ale já  z něj hořím nyní, avšak za každé jeho slovo jsem ráda. Byla jsem šťastná, že konečně existuje muž, se kterým si dokážu hodiny a hodiny povídat. Vnímal mě a zajímaly ho mé názory a já poslouchala moc ráda jeho. Svými slovy mě ohromil hned několikrát. Například, když přiznal, že čte moje články a dodal, že se mu líbí. To mě opravdu překvapilo a dostalo.
 Vyprávěl mi o tom, jak byl na horách.  o mém čase bez něj a celou tu dobu se mě ani nedotkl. Pořád jsme si povídali a svíčka nám ubývala stejně rychle jako víno. S otevřením druhé lahve jsme povečeřeli. Kladl důraz na to, že bychom se měli posilnit, protože je před námi ještě dlouhá noc, což  pobavilo. 
Uprostřed láhve a po večeři jsme se konečně dostali tam, kam jsem chtěla já. Nejdřív jsme se k sobě pořád víc a víc nakláněli. Naše nohy se začaly proplétat a já ho několikrát něžně nohou pohladila. Mráz po celém těle mi však projel až ve chvíli, kdy se dotýkal jedním prsem mého zápěstí a dojel až ke kloubům. 
 Naše prsty se lehce dotýkaly a postupně se proplétaly do spojení našich rukou a já cítila tření jeho palce o mou ruku. Může být snad ještě něco víc romantického než jemné a pomalé doteky? 
  Měla jsem pootevřené rty a chtěla jsem ho zase políbit. Cítila jsem tlukot srdce a docházel mi dech, stejně tak i úsměv. Možná to ho donutilo si přesednou z lavici na židli, tedy ještě blíž ke mně. Vzal pevně moji ruku a vložil ji i s tou svojí na své stehno. Kolenem se dotýkal o moji nohu, což mi dalo jasný signál, abych se k němu natočila trupem. Byli jsme si zase tváří v tvář. Moji ruku v tom momentu nadzvedl, políbil ji. Po jemném polibku ji sevřel i do druhé ruky a taky měl moji ruku plně v jeho moci. Sklopil na naše propletené ruce hlavu. Nevěřícně jsem na něj koukala. Byl tak rozpálený. Obě ruce mu hořely. Nevěděla jsem, jestli je v tom chtíč, zoufalost nebo trápení, a tak jsem ho jen rukou pohladila po vlasech a on za to zabodl své oči do těch mých. Nikdy se na mě nikdo takhle nedíval. V tom pohledu jsem našla vše, co jsem si kdy přála. Chtěla jsem, aby se na mě někdo díval takovýmto pohledem. Byl to můj největší sen a ten moment byl pro mě magický. V jeho očích jsem viděla touhu, radost a něco víc, co jsem nedokázala rozpoznat. Bylo to, jako kdyby nás to k sobě nehorázně táhlo a já si byla jistá, že to necítím sama. V jeho obličeji jsem poznala, že i když chce sebevíc, nemůže se tomu, co cítí, ubránit. Nebyla to láska, bylo to něco, pro co snad neexistuje slovo. Něco magického, neskutečného. Něco, co vás každý den nepotká. Něco, co hledáte a chcete celý život a pak si vás to najde samo. 
Klidně bych to nazvala láskou na první pohled podle mých citů. Ale byla to zkrátka chemie, kterou jsme si společně umíchali. Nedala se kontrolovat a měla každou chvíli vybuchnout. Když jsme byli spolu, nemohli jsme se ovládat. Já jsem se tomu přestala bránit, zatímco Oliver se dál snažil a já mu drtila jeho ruku. Ten pohled mi přišel nekonečný.
Vydechl a zase nasadil ten jeho ohromující úsměv, který byl ještě víc hezčí, než jaký jsem si ho pamatovala. V jeho očích se odrazila světla svíčky a na moment se mu v očích blízko tak, že mi vyskočila husí kůže. Povolil sevření našich rukou a na pár sekund je spustil do mého klína. Zaklonil se a při tom pohybu si prohrábl vlasy. Když se vrátil tělem zpět ke mně, tak nesouhlasně zakýval a podíval se na podlahu. Usmál se a tělem se přiblížil tak blízko, že jsem cítila jeho teplo a dech na svém těle. 

„Víš, já si nemůžu pomoct. Vím, že mezi mým a tvým životem je obrovský rozdíl. Vůbec bych na tebe neměl myslet, neměl bych se s tebou stýkat a už vůbec ne tě chtít, ale je na tobě něco, čemu se nedokážu bránit. Nevím, jestli to dělá ten tvůj sladkej úsměv, ženskost, to jak se chováš nebo ty krásné zelené oči, ale nedá se ti odolat. Navíc si máme o čem povídat, což je pro mě fakt důležitý. Jsi hrozně vyspělá. Máš své cíle, plány, víš co chceš a jdeš si za tím.  Děláš toho hodně, máš přehled, jsi chytrá a tohle všechno se mi hrozně moc líbí.  Jsi jiná než ostatní, a to tě dělá ještě víc sexy. Já ti do toho ale nějak nezapadám, a to i když  hrozně moc chci.“

Oliver tohle všechno řekl na jeden nádech. Nevěděla jsem, jestli se mi to zdá. Jestli mě chce varovat nebo mi zamotat hlavu, ale nikdo mi ještě nikdy nic takového do očí neřekl. Muselo nám oběma pomotat hlavu víno. Tohle zkrátka nemohl říct. Zírala jsem na něj s otevřenými rty. Co myslí tím zapadáním do života? O tom si snad rozhoduji sama, ne? Ať mi do toho zapadá nebo ne, rozhodnutí je na nás. Já ho chci a moc. Pokud i on chce mě, nevidím v ničem problém. Nechápu, jak si za takovou chvíli mohl všimnout tolika detailů. Nikdo se ke mně nikdy nechoval tak jako on…
Cítila jsem radost i strach zároveň a jediné, co jsem teď chtěla, bylo na všechno se vykašlat a políbit ho bez nějakých přestávek. Srdce mi bušilo jako o závod a ruce jsem stáhla k sobě do klína. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Myšlenky se mi rozutekly. Část mě se chtěla bránit a chtěla mu říct, jestli plete často holkám hlavu. Avšak má druhá část mu chtěla skočit kolem krku.
Při tomto pocitu jsem věděla, že už netřeba žádných slov. Vrátila jsem oči k němu a v mžiku jsem ho chytla za krk, abych si ho vší silou mohla přitáhnout k sobě. Naše rty tu sílu pocítily v prudkém pohybu. Svíjely se a nechtěly se odpojit. Tlak nám postupně přejížděl celým tělem. Cítila jsem, že i on mě nejprve chytil rukou kolem krku. Sjela jsem po jeho ruce a darovala jsem mu malé pohlazení, což mu dovolilo svíjet moji tvář oběma rukama. To nás přitisklo ještě blíž k sobě. Nedokázala jsem si ani představit, že můžu být s někým v takové blízkosti.  Náš polibek neměl konce a já se držela pevně jeho zad a snažila se nespadnout z židle na něj. Zapomněli jsme na prostor a čas. Mé ruce mu přejely směrem k hrudi a vrátili se zpět na začátek cesty. Bylo mi jedno jestli se na nás někdo dívá a už tuplem mě nezajímalo, co si kdo myslí. Vnímala jsem jen jeho rty a jazyk, který se mi pomalu vkrádal so úst. Byla jsem tak vzrušená, že jsem mu zkousla ret, což  donutilo se na malý kousek odprosit a vydechnout. Měla jsem ruce kolem jeho krku a on ty své měl obmotané kolem mého těla. Zasténala jsem společně s výdechem a opřela si své čelo o to jeho. Zavřela jsem oči, abych se uklidnila, což  upozornilo na to, jak blízko sedíme. Naše rty se téměř dotýkaly a vyměňovaly si dech. S jedním výdechem jsem ze sebe konečně vypravila slova. 
„Půjdeme už prosím?“
Cítila jsem jeho teplý dech na mých tvářích, a tak jsem otevřela oči. Políbil mě na jednu tvář a se šťastným úsměvem mi odpověděl. 
„Cokoliv si budeš přát.“

Smála jsem se ještě šťastněji než on. Když jsem se ho poté pustila, abych se připravila na odchod, všimla jsem si, že kromě nás už nikdo jiný v restauraci není. Všichni už dávno odešli. Přesouvali jsme se tedy včas, ale kam vlastně?



Používá technologii služby Blogger.