První kapitola – Setkání

3:59:00
 Ucítila jsem chlad, který byl pro můj pokoj tak typický. Pravidelně mě tento pocit ráno budil, ale dnes byl trochu jiný. Mohl za to ten sen. Pořád na něj musím myslet. Otevřela jsem oči a podívala se na telefon. Hodiny ukazovaly, že mám ještě spoustu času. Měla jsem chuť se protáhnout. Natáhla jsem paže a zachumlala se zpět pod peřinu. Projela jsem jednou nohou po druhé, což mi znovu připomnělo můj včerejší sen. Kdo byl ten urostlý muž ve snu? Byl to takový můj pan neznámý. Ty světlé chladné oči, široká ramena, vysoký, tmavé vlasy... Ach, kdyby tu byl takový pro mě. 

Při vybavování pana neznámého mnou projel neznámý pocit, který byl zapříčiněn vášní. Chyběl mi dotek a chtíč. Přála jsem si, aby se mě někdo dotýkal, objímal mě nebo aspoň políbil.

 Od mého zasnění mě vyrušil klepot na dveře.
„Viki, můžu dál?“
Byla to má spolubydlící Karol, sexy blondýnka, které jsem vždycky záviděla. Chlapy se kolem ní točily a ona vždycky věděla, jak na ně. Když otevřela dveře, měla zase ty dokonalé rovné vlasy a nad modrými oči měla nalíčenou černou linku.
„Ano, babe,“
Vždycky jsme si říkaly přezdívkou, pokud jsme jedna po té druhé něco nechtěly.
„Zlatko, chtěla jsem se tě jen zeptat, jestli mi na večer půjčíš ty tvé krásné modré šaty,“ samozřejmě mi to spíš oznamovala.
„Vážně tam chceš zůstat?“
„Jasně, že jo. Dlužíš mi to, když tě budu natáčet!“
„Já vím, ale nemusíme vymetat vždycky všechno!“
„Máš smůlu holka. Z toho se nevykecáš. Namaluj si ten svůj roztomilej ksichtík a zvýrazni si pihu. Jo a nezapomeň na ty černý sexy krajkovaný šaty s rozparkem na zádech... no a asi i ten kostým na vystoupko. Musíme za chvíli vyrazit, jinak nestihneme prostorovku. Ju,“ dodala se zvonivým úsměvem a já už nemohla odporovat.
„Ano, mami..“ ani jsem nedomluvila a už zabouchla dveře. Z dnešního večera se prostě už nevyvléknu. Čekalo mě vystoupení na plese Patriotů a moc mě nelákalo tam poté zůstávat mezi smetánkou.

Po přehrání celého alba Rihanny a dvou zastávkách na kafe jsme konečně dojely na místo. Šla jsem se připravit do šatny, zatímco Karol zařídila parkovací kartu pro moji modrou Fabku.  Chvíli po mě dorazil i zbytek týmu a prostorová zkouška byla hned vyřízená. Nedělali jsme to poprvé. Tancuji už přes 17 let a nikdy jsem nebyla nervózní. Čas plynul jako voda a my v kostýmech připraveni k výstupu vstoupili do sálu.

Když jsem prošla přes celý sál na své místo v pravém rohu od diváků, projel mi kolem očí záblesk parketových světel. Oslnil mě a já se proto zastavila a skryla si oči rukou. Když se světlo vytratilo, nechala jsem ruku spadnout podél těla a konečně jsem viděla. Podívala jsem se před sebe a nemohla jsem věřit vlastním očím. Seděl tam. Pan neznámý ze sna. Z profilu jsem ho ihned poznala. Srdce mi tlouklo jako o život. Přemlouvala jsem sama sebe, abych se uklidnila. Už mi nějaký pátek není patnáct, abych se takhle chovala. Zhluboka jsem se nadechla a on zvedl hlavu. V tom momentu jsme se střetli pohledem. Darovala jsem mu ten nejkrásnější úsměv, který jsem ze sebe dokázala dostat. On však pohled odvrátil. Hned jsem se začala cítit nesvá. Už se tam nepodívám. Otočila jsem se zády a čekala na uvedení. Nohy se mi chvěly. Chtěla jsem se na něj podívat znovu. Nemohla jsem odolat. Ohlédla jsem se jen lehce přes rameno. Poté jsem se otočila a začala si povídat s kamarádkou. Snad si mě všimne. Nervozita mě donutila klepat nohou. Znenadání si mě povšimnul. Při pohledu na mě se dotkl palcem svých rtů a když mu ruka od úst spadla do klína, usmál se na mě. Nic horšího udělat nemohl. Přestala jsem vnímat okolní svět. V tu chvíli pro mě existoval pouze on. Když jsem se vzpamatovala, moderátor dokončil svůj projev a naše hudba začala hrát.

„Karol, dělej zapni mi ty šaty! Můžu si takhle nechat vlasy? Jakou si mám vzít rtěnku? Dělej! A potřebuji víno na kuráž!“ úkolovala jsem Karol.
Chtěla jsem pro něj vypadat dobře a sebejistě.
„No, ty sis to nějak rychle rozmyslela princezno. Celou dobu otravuješ, že po vystoupení odjíždíme. Co najednou ta změna? Někdo se ti páčí?“
„Musela bys ho vidět. Široký ramena. Perfektně padnoucí oblek. Tmavý vlasy, které mu ladí k tmavě-modrému obleku. A ten úsměv! Je dokonalý, ale nevím jestli…“
„Zlato, vydechni! Sbal ho hlavně ty a na nic nečekej. Máš na to! Furt ti říkám, že si krásná. Jsi přece kus pořádný baby. Navíc máš perfektně padnoucí šaty. Byl by idiot, kdyby po tobě nezatoužil. Kdyby něco, tak ti trochu pomůžu, ale knížku si dočetla, ne?“
„Ano madam! Taky jsi mi ji pětkrát hodila na hlavu.“
„Potřebovala si to jako sůl! Teď si aspoň trochu věříš a můžeš si na něm  vyzkoušet nějakou taktiku. Ach jo. Nás někdo poslouchat, tak nás zabije. Teď mi toho tvého slaďouše ale ukaž, ano?“ řekla s úsměvem a políbila mě na tvář. 
Při pohledu do zrcadla na nás jsem se musela smát. Než jsem jí však mého cizince ukázala, padla láhev sektu. Část večera jsem se motala v jeho blízkosti a tancovala mu na očích. Když jsem ho potkala u baru, smála jsem se. Vlastně kdykoliv jsem na něj narazila, musela jsem se usmívat. On se na oplátku na mě usmál zpět a poté vždy odešel daleko ode mě.
  Měla jsem chuť to vzdát, a tak jsme se s Karol přesunuly z hlavního sálu do spodního baru, kde jsme to obě zbožňovaly. Hráli tam naše oblíbené písně a díky dvěma barům se tam netvořila fronta. Koupily jsme si drink a začala hrát písnička od Seleny - Fetish.
„Bože, tuhle písničku zbožňuju! Pojď si zatančit, prosím,“ žadonila jsem a táhla jsem ji za ruku.
„No, já vidím něco, co by jsi mohla chtít víc než tanec,“ povytáhla obočí směrem k levému baru. Stál tam samozřejmě on a já už neměla náladu to zkoušet znovu. Navíc jsem nikdy neoslovila muže jako první. Jsem ten typ stydlivé brunetky, která má raději, když muž přijde sám od sebe. A když nepřijde, tak to nechám plavat. Nemám na to zkrátka odvahu.
„Kašlu na něj. Nemá zájem!“
„To nevíš. Nemluvila jsi s ním. Zvedni hlavu a koukej tam se svojí zadnicí naklusat! Bez čísla se nevracej, jasný?“
„Ne. Stojí tam s nějakým týpkem.“
„A když by ten týpek odešel, tak tam půjdeš?“
„Klidně,“ řekla jsem, protože jsem spoléhala na to, že se muž od pana neznámého ani nepohne.
  Karol však velice rychle vystartovala a pochodovala si to přímo k muži vedle neznámého. Snažila jsem se jí zastavit, ale moje nožky na vysokých podpatcích odmítaly se mnou pohotově spolupracovat. Proč jsem si zrovna dnes brala, tak vysoké boty?! Když já je tak miluju...
  Doběhla jsem po chvíli Karol a ta už měla vše zařízené.
„Karolíno, co děláš?“
„Já si jdu tady zatančit s Michalem. A ty se bav! Zatím!“
Sakra, jak to ta holka dělá. Nestála tam ani minutu, věděla jméno a dokonce si ho už táhla na parket ruku v ruce.
  Když jsem se vrátila pohledem od nich zpět k baru, pan neznámý odvrátil ode mě oči ke své whisce, ve které se pohupoval zbytek ledu. V hlavě mi projela myšlenka, jak by mi mohl ten led nechat sjet po mých zádech. V ten moment jsem si uvědomila, že se koušu do rtu a nepřetržitě na něj zírám. Musím něco říct.
„A vy tady nebudete stát sám, že ne?“
Nejhorší věta, která mě napadla. Musela jsem však ze sebe něco dostat, než abych na něj jen tak chtivě zírala. Teprve teď jsem si uvědomila, jak je oproti mně vysoký. Oblek ho obepínal ze všech stran a já tak mohla vidět každý jeho sval. Vyschlo mi z toho v krku. Musela jsem polknout.
„Asi ne, když jste tady vy,“ vyznělo to, jako kdyby mě tam nechtěl. Připadala jsem si jako husa.
„Promiňte, asi to byl hloupý nápad,“ sklopila jsem své oči, zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a rychle jsem se otočila zády k němu. Byla jsem připravená utéct.
„Ne! Prosím zůstaňte,“ při těchto slovech jsem si uvědomila, že mě jeho ruka svírá za zapěstí. Bylo to tak jemné a rychlé gesto. Upřeně jsem se na jeho ruku dívala a přiblížila se k němu blíž. Zastavila jsem se až těsně před jeho tělem.
„Nedáte si něco k pití?“
Při těchto slovech se stihl usadit a šarmantně mi přistrčil barovou židli, abych se mohla posadit k němu.
„Ne, asi ne. Myslím, že už mi to stačilo,“ zasmála jsem se a položila svou kabelku na bar.
„Co kdybych se představil a poté vám koupil drink, abychom si mohli přiťuknout na tykání, slečno?“
„To rozhodně nemohu odmítnout.“
„Oliver Silovský.“
„Viktorie Frejová,“ potřásl mi rukou a já začala hořet v tvářích. Nechtěla jsem, aby viděl, jak se červenám, a proto jsem sklopila pohled. Mé vlasy automaticky přepadly přes mé oči. Podal mi šampaňské a následně mi urovnal lokny zpět za ucho. Díval se jen na mě a já si to užívala. Přála jsem si, aby tenhle moment trval věčně. Chtěla jsem, aby pokračoval a ten dotek protáhl po mé šíji.
„Promiň,“ zavřel na sekundu oči a odtrhl ode mě svou ruku.
„Nic se neděje, dlouho se mě nedotkl takhle pěknej chlap.“
Nahlas se zasmál a přiblížil se ke mně, aby mi mohl pošeptat: „Známe se chvíli a už mi takhle lžeš?“
V jeho hlase bylo něco neobvyklého. Byl hluboký a svůdný. V hlavě mi proběhlo, že kolem něj musí být spoustu nádherných žen. Nevěděla jsem, jak tenhle boj vyhraju, ale moc sem ho chtěla vidět znovu. Musela jsem se zasmát. Neustále jsem se mu dívala do očí a měla jsem chuť ho políbit. Měla jsem ale pocit, že to nesmím udělat. Dát mu polibek bylo pro mě jak zapovězené. Cítila jsem to, ale nevěděla jsem proč. On byl jak zakázané ovoce, po kterém jsem toužila.

Nedokázala jsem se ovládat a už vůbec jsem se nepoznávala. Při naší konverzaci mi tváře zčervenaly a teplota prudce stoupla. Snažila jsem se, nepanikařit. Byla jsem z něho velice nervózní.  Uklidňoval mě jen jeho úsměv. Smáli jsme se a naše konverzace byla plná neustálého ohně.
Při hádání věku jsem viděla, jak se Karol vrací. Neměla jsem už moc času. Vyhrkla jsem tedy: „Dáš mi tvé číslo? Nechci tě vidět naposledy...“ panebože, co jsem to řekla. Jsem fakt hloupá.
„Dej mi tvůj telefon, napíšu ti ho,“ odpověděl Oliver a znělo to téměř jako příkaz s malým vítezným pousmáním.
„Tady pane,“ dala jsem mu telefon a zasmála se.

Po chichotání s Karol, která byla ráda, že jsem první fázi zvládla, jsme se domluvily, že by bylo lepší flirtovat i s někým jiným. Muži jsou přece lovci, tak ať loví. Navíc jsem potřebovala, aby on měl i mé číslo. Neprozvonil se a já sama to udělat nechtěla.

Olivera jsme potkali u hlavního sálu. Seděl tam s dalšími muži a my s Karol stály u baru. Když následně Oliver viděl mé laškování s jiným mužem, zamračil se. Vstal, prošel kolem a usmál se na mě tak, abych ho viděla. O chvíli později na mě od baru mrknul jedním okem. Několikrát kolem nás procházel a to už viděl, že jsem mluvila s ne jedním mužem. Já ho všaak ignorovala Potom se mi ztratil z očí a já si říkala, že už jsem to asi přehnala. Proto jsme se s Karol vrátily do spodního baru.
  Ona šla tančit se skupinkou mužů a žen, zatímco já se rozhodla zůstat u baru. Kroužila jsem brčkem ve svém drinku, když v tom jsem ucítila na svých holých zádech studenou ruku. V tu ránu mnou projel velice intenzivní pocit a já jsem se narovnala. Samým překvapením jsem nahlas vydechla. Cítila jsem, že se dotyčný nahnul k mému uchu. Poznala jsem, kdo to je. Oliver.
„Víš co, prozvoň mě. Já ti totiž nevěřím, že zavoláš.“ Pocítila jsem jeho dech na mém krku,  měla jsem z toho husí kůži. Chtěla jsem abych dostala aspoň letmý polibek na můj holý krk. Přejel z mých zad k mým bokům a přešel na stranu blíž ke mě. Vytáhla jsem mobil a s usměvem jsem ho prozvonila,

Po prozvonění mi oznámil, že už bohužel musí jít. Bylo už dost pozdě nebo spíš velice brzy ráno, takže jsem z toho oznámení nebyla nijak překvapená. Odměnil mě pohlazením po zádech, políbil mi ruku a odešel.
Ten večer jsem ho už opravdu neviděla. Třicet minut po něm jsme si vzali kabáty z šatny a přesunuli jsme se s Karol na hotel. Pořád jsem si každou chvíli s ním promítala. Pomalu jsem usínala s pocitem, že se znovu musíme vidět. Nějak se to prostě udělá, protože smyslnost, která z něj vycházela, mě neskutečně přitahovala.



Používá technologii služby Blogger.