Chabý pokus poetický #1 - Hra, Cesta vlakem, Tvá vůně


Hra
Kolem nás jsou lidé,
kteří nás vidí jako hru.

Hádají se o tom,
kdo z nás dvou,
si s kým zahrává.

Ale jen my víme,
že hra začíná,
když se opouštíme. 



Cesta vlakem

Sedím ve vlaku,
hudba se mi line do uší.
Je klidná a pomalá,
jako řeka, kterou pozoruji.
 
Musím se položit na své ruce
a nechat se unášet tím,
co vidím.

V tu chvíli,
si ale vzpomenu na včerejší noc.

Tají se mi dech,
srdce buší.
Nohy se třesou
a rty se chvějí chtíčem.

Nepřeji si nic víc,
než cítit zase tvé rty
na mých předkloněných zádech,
které jsou před tebou vždy holé.

Chci zase cítit,
jak se tvé tělo dotýká mého
a ty mě pevně držíš v náručí.

Otevřu oči,
jsem stále ve vlaku.
Lidé kolem mě vidí a cítí vášeň,
která mi koluje v žilách.

Tato vášeň mi je však jen propůjčená
a to do doby,
než se pro mě opět vrátíš.

Na tu noc ti budu patřit
a vášeň,
ti předávám v podobě tisíce polibků
po tvém nahém těle.

Ráno se však probudím
a v poslední polibku mi vášeň vrátíš zpět.
 
Odejdu s ní,
jako vždy.
A budu tajně doufat,
že  se vrátíš,
a budeš ji chtít znovu ochutnat.



 Tvá vůně
Na svých prstech stále cítím vůni tvého potu,
který mi připomíná,
jak moc ráda se s tebou miluji.


Nechávám se unést
a dotýkám se sama sebe na místech,
které patřily tvým rtům.
A s klepajícími koleny čekám,
až ti tato místa budou zase patřit.




Používá technologii služby Blogger.