Překonala jsem svůj strach – 2 roky po bouračce

Už to bude skoro dva roky, kdy jsem jela z Prahy do Ústí po staré cestě, která vede uprostřed lesa. Právě na této silnici jsem měla bouračku. Nešlo o žádnou maličkost. Pamatuji si dost málo. Jedna rána, prudký čelní náraz, airbag a kouř. Tak vypadají mé vzpomínky z této události. Trvalo několik minut, než jsem si uvědomila, co se přihodilo. Pak už přišel jen pláč a hasiči.


Z jedné strany jsem ráda, že mozek vytlačuje zlé vzpomínky a tvoří z nich jen mžitky, protože zrovna z tohoto zážitku bych si nechtěla pamatovat každý detail.

Vzpomínám si na ten okamžik, když jsem po této nehodě poprvé zasedla zase za volant. Šlo jen o výstavní vůz. Jakmile jsem však dosedla na místo řidiče, zatajil se mi dech. V krku jsem pocítila hořkost a začala jsem plakat. Nemohla jsem s pláčem vůbec přestat.

Ještě ten den mě taťka posadil za volant a nechal mě celý den řídit. Seděl na sedadle spolujezdce celou tu dobu. Tím, že se mnou jezdil, mi dal oporu. Nebýt jeho, tak už nikdy řídit nebudu. Moc mi pomohl, protože se mnou poté pravidelně jezdil a trénoval, až jednoho dne jsem se postavila strachu a vyjela sama.

Nejdřív šlo o malé vzdálenosti. Později jsem si troufla i na Prahu. Trasu do Prahy jsem, ale už jezdila po nové dálnici a osudové cestě jsem se vyhýbala.

V pátek 20.října jsem však touto cestou projela a hned dvakrát. Byla obrovská mlha a nebylo ani moc vidět, ale potřebovala jsem mamku dovést za taťkou do Velemína a odtamtud zase zpět domů. Mamka měla přijet později i s taťkou jeho autem.

Takže za jeden večer jsem projela tu osudovou cestu s mamkou a po hodině zase zpět, a to už dokonce sama. Když jsem tímto úsekem sama projela, zakřičela jsem radostí. Měla jsem hroznou radost, že jsem to dokázala. Postavila jsem se strachu, o kterém jsem si myslela, že je nepřekonatelný. Tím jsem si dokázala, že když něco chci, tak to mohu dokázat.

Pokud tedy máte z něčeho strach, tak neexistuje něco více osvobozujícího než ten strach překonat. Bude to těžké a možná to chce čas a trénink, ale můžete to dokázat. Máte na to! Nedovolte, aby strach ovládal Váš život, protože na to je život moc krátký. Nepochybujte o sobě a o tom, co můžete dokázat. Můžete totiž dokázat vše, co si přejete. Stačí jen udělat první krok.


Vaše Jeina



Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.