Nejhnusnější a nejzlejší článek mého blogu – Party , moderní doba, rozzuření, nechuť, ale možná i naděje 18+

7:29:00
    Pokud jsem někdy řekla, že žiji ve špatné době, tak nikdy jsem to nemyslela tak moc vážně jako nyní. Opravdu chci zpět do doby, kdy muži šíleli z holého kotníku ženy, líbali ženám ruce, soupeřili čestně o přízeň, vládli romantické černobílé filmy a lidé se stýkali kvůli přízni, dobré konverzaci a citu. Chodili na jazz a dali by vše za lásku. To už tu dávno není. Říká se, že lidé, co věří na lásku jsou naivní, pokud tomu tak je, tak já jsem nejnaivnější člověk na světě.

   K naivitě můžeme přidat hlavu plnou myšlenek, milost a máte dokonalý destrukční recept či mojí hlavu. Ptáte se, jak to myslím? Nedává Vám to smysl? Vydržte, hned to pochopíte. Ne nadarmo nese tento článek hnusný název. Nyní mám totiž v hlavě, že pokud v literatuře existovala ztracená generace, tak kdo jsme my? Protože tuhle generaci jsme lehce rozdrtili a drtíme jí každý den. Žijeme v době, kdy alkohol je běžný, drogy jsou časté, lži jsou ještě častější, nevěra není sprosté slovo, dívky jsou vypočítavé a muži hajzlové. Nazýváme se sprostými slovy a myslíme si, že to je vtipné, ale sakra není. Muži mají chuť se předhánět, co se týče počtu dívek na seznamu a máchají s penězi jako by peníze byly všechno. Slečny na to přistoupili a rozdělují muže na “lásku“ a vydržování. Pokud už to je takhle špatné teď, tak jaké to bude později? Já totiž nevidím šanci na změnu. Můžete se už nyní naštvat, nesouhlasit, nadávat mi a máte na to sakra právo, protože tohle je jen můj názor, ale já to tak vidím, protože jsem to bohužel zažila. Pokud bych se, ale proti té zdi nerozběhla a prudce nenarazila, tak kde bych asi nyní byla. Nyní mi přijde směšné, že lásku nazýváme naivitou a říkáme o ní, že je nevýhodná a já si nemyslím , že by si to zasloužila.

   Nyní už se konečně dostáváme k tomu, proč tato reakce vzniká a proč jsem vypěnila už takovým způsobem, že jsem ztratila motivaci a budu tvrdě stagnovat. Řeknu to krátce a stručně, jelikož se to dá i stručně pochopit. Jednoho večera jsem se s přáteli vydala na večeři a poté na párty. Vše začalo krásně upravila jsem se, vzala si hezké rudé šaty, které mi nejspíš nosí smůlu, udělala jsem vlasy i holkám a také trochu líčení a vydali jsme se na sraz s kamarádem. Vzhledem k tomu, že takováto parta je jak ze seriálu Sex ve městě, tak padala konverzace i na vztahy. Nyní je čas se Vám poprvé přiznat k té největší špatnosti mého života, pokud totiž chci být upřímná tak se vším.

    Milovali jste někdy někoho, koho jste nemohli mít, protože ten člověk už někoho měl? Já ano a hodně jsem ho milovala a asi to ve mně pořád ještě je. Pro mě je tento muž neuvěřitelný, nikdy předtím jsem nikoho takového nepotkala. Všechno to začalo tak nevině, jedním úsměvem a pokračovalo to dlouhou konverzací. Cítila jsem souznění, pochopení, bylo to, jak kdyby mi konečně někdo rozuměl. Nikdy jsem se tolik nenasmála. Zkrátka dokonalý džentlmen a tak se stalo to, že jsem se nekonečně a úplně zamilovala. Zkoušela jsem utíkat, ovládat se, najít si někoho jiného, ale nešlo to. Byla jsem ten největší sobec na světě, protože jsem ho chtěla vídat. Nikdy bych nechtěla, aby kvůli mně cokoliv změnil nebo někoho opouštěl, stačilo mi přijít do místnosti a vidět, jak se usmívá. Víte kdy tohle zabolí nejvíc, když nerozumíte tomu, co se děje a jak to ten druhý Vás vnímá.

   U večeře se tedy stalo to, že má “kamarádka“ převyprávěla v podstatě to samé, řekla že to taky zažila a žila v tomhle mileneckém pojetí pět let a poté padlo také slovo děvka. V tu chvíli jsem si na chvíli potřebovala odskočit, abych si to srovnala. Když jsem se vrátila, řekla že to tak nemyslela, ale z pohledu té druhé to tak je a já s tím souhlasím, má absolutní pravdu. Řekla mi také, že to ale není moje vina, že ten druhý má být rozumný, ale moje volba to byla také, takže je to brutálně moje vina a brutálně špatný a já bych se za to oběsila. Avšak kde to jsme, že tyto lásky jsou běžné a vznikají lehce?

   Avšak rozdíl mezi mou láskou a kamarádky láskou tam je. Vím, že u mě za to mohu já, protože já spustila konverzaci a on se mi snažil vyhýbat. U lásky druhé tedy né mojí, to bylo tak že dotyčný muž podle toho, co jsem později ten večer viděla, to dělá běžně a zvládá si udržovat těch milenek třeba pět. Nejen, že se mi po tomhle chtělo zvracet ze sebe a z mého vypatlaného mozku, který se zamiloval, ale chtělo se mi i zvracet z toho, že tohle se děje do háje běžně a spustil se mi nehorázný strach, že láska bez poskvrny neexistuje. Mám v hlavě myšlenku, že pokud se jednou vdám, tak opravdu cit vyprchá a my se nebudeme milovat? Opravdu je to až tak kruté?

   Tímto nekončíme, kamarádka (btw ten den party jsem ji poznala, je to spíš kamarádka kamaráda) mi řekla, že v tom neumím chodit, že jsem moc miloučká, že jedinej drink, který si kupuje je ten první a opravdu ji to vyšlo. Být s ní znamenalo drinky zdarma a obrovskou mužskou společnost. Tato společnost byla, ale samí prstýnek a já to nepochopila. Člověk, který stojí o lásku nemá zapotřebí prostě tohle. A v této společnosti jsem poprvé slyšela slovo, že jednoho má dívka ráda a druhý ji vydržuje, lehce řečeno živí. Slušně to říct neumím, takže do prdele, co to je? Hezká holka znamená asi nauč se v tom chodit a nebudeš makat? Jestli jo, tak je to v hajzlu. Protože já bych nikdy nechodila s někým kvůli prachům. Nechápu proč bych měla. Mám ráda to, že můžu pracovat. Mám neuvěřitelné množství možností, kde pracovat. Ráda si kupuji věci za své vlastní peníze a k práci stíhám i studium a nikdy nechci být závislá na penězích někoho jiného. Taktéž bych nechtěla být vnímána jako ta holka co má pěknou prdel, hezkou tvářičku a tím to končí, protože toho druhého pravděpodobně nic jiného, než tohle nezajímá.
  
   Ještě další polínko v ohni bylo, že mého kamaráda nechtěli pustit do jednoho klubu, takže jsme se rozdělili a mohla jsem zkoušet jak jsem chtěla, abychom šli za ním a dokázala jsem to až po několika hodinách. 

  Později už jsem chtěla opravdu domů a i ostatní se chystali, tak jsem se s holkami domluvila, že nám zavolám uber, než přijel holky už byli pryč a já jela domů sama a víte čím mě dodělal uber, jednou jedinou otázkou. „Slečno vy chodíte s hokejistou?“ Řekla jsem: „Ne, proč myslíte?“ V tu chvíli se na mě řidič podíval do zrcátka, usmál se a řekl: „Nezlobte se, ale vyšla jste z Kozičky, jste krásná a načančaná a asi chcete vypadat sexy. Takovýhle typy holek, to tak většinou mají, že maj někoho uspěšnýho, bohatýho nejlíp sprotovce.“ Díky bohu jsme zastavili, protože v tu chvíli jsem si připadala jako největší monstrum na celém světě. Poděkovala jsem a vypálila do bytu. Zamkla jsem se v pokoji a brečela jsem.  Byla jsem znechucená ze sebe a z toho kolem. Chtěla jsem být dobrá, a tak jsem to jednou zase posrala.

  V LA LA LAND se zpívá, že všichni všude hledají lásku. Nehledají, přijde mi, že všichni hledají sex a pokud jste romantická duše, tak bloudíte a chybujete a nalítáváte a pochybujete. V životě jsem udělala spoustu hloupostí a jsou věci, kterých upřímně lituji. A právě tyto věci mi často umí dát tu největší facku, když to nejmíň čekám. Tyhle věci tu zůstávají a je těžké před nimi utéct. Umějí tedy bolet sami a ještě víc, když Vám je někdo připomene.
Některé mé chyby spočívají kolikrát v tom, že se vždy řídím podle toho, co cítím a vím, že to není dobře, ale na bezcitnost to měnit nechci. Raději budu bludička, snílek, blázen, romantik, tvrdohlavec a na věky budu raději sama a budu tvrdě pracovat než přestat věřit, že přece jen se sny můžou splnit a pravá láska někde čeká a existuje ve více srdcích a možná jednoho dne navštíví snad i mě.

Vaše Jeina


P.S.  Něco pozitivního se však stalo ráno po párty. Chystala jsem se utéct domů, když mi spolubydlící řekla, že ví, co si myslím o včerejšku a vidí to stejně a také teď dlouho nikam nepůjde, ale že když už jde nebo zase půjde, tak zavírá oči a užívá si to. Usmála jsem se na ní a ona dodala, ale víš, co je na tobě nejhezčí, že věříš. Věříš v lásku a na každém najdeš něco krásného, na všechny si milá a na nikoho se nezlobíš, a to i kdyby ti ublížil. Asi má pravdu, mám to tak nebo se o to snažím. Každopádně já se nezlobím na nikoho, ani nikoho nesoudím, protože to chápu a jsme lidé a děláme všichni chyby a hlouposti, ale občas mě jen mrzí, že si to lidství kazíme.







Používá technologii služby Blogger.