My true romantic story from LA – Part One

   Chcete znát můj romantický příběh? Jestli odpovídáte ano, tak tady je. Dnes se k Vám dostanu zase o něco blíž, protože Vám řeknu pravdu a nic než pravdu. Není to dokonalý příběh lásky, ale láska není dokonalá. Nemůžu Vám slíbit ani Happy End, protože život není film a nekončí polibkem. Můžu Vám však říct, že možné je všechno, a to všechno jsem na chvíli zažila. Sny se plní a přichází v ještě větší míře, než v jaké si je vysníme. I sny totiž umí překvapit, a tak když jsem Vám nedávno psala, že jsem v LA zažila svůj vlastní LA LA LAND, nepřeháněla jsem. Připravte si tedy šálek čaje nebo kávy a něco sladkého na zub, protože se nyní budeme vracet v čase. Příběh je dost dlouhý, proto je rozdělen do dvou částí a toto je část první.



   V čase se vrátíme do 12. července, nemůžu ani uvěřit, že už je to opravdu měsíc. V tento datum jsem byla v LA čtvrtý den a o tomto dnu jsem Vám již na blogu psala. Ze začátku jsem totiž každý večer v LA zasedla k počítači a napsala článek o celém dnu, avšak potom co jsem tento článek dopsala a dala na blog se něco přihodilo, něco co jsem ještě v tu chvíli nepokládala za důležité, avšak osud tomu tak chtěl a tento moment důležitosti nabral.
   Chystala jsem se spát, seděla jsem na posteli v pyžamu a mé vlasy byly schované v ručníku a ten byl svázán do turbanu. Byla jsem bez make-upu, s mapou v ruce a plánovala jsem výlet pro mě a Suzanne na další den, když v tom na mé dveře kdosi zaklepal. Než jsem stihla říct dále, dveře se otevřely a v nich stál hnědovlasí mladík s vřelým úsměvem. V tu chvíli jsem asi vypadala vyděšeně, protože jsem nebyla připravená na to, že za mnou ten večer ještě někdo přijde, a tak jsem se snažila pomalu a “nenápadně“ stáhnout ručník z hlavy, zatímco na mě mladík stále civěl.
   Po vzpamatování jsem se snažila soustředit na slova, která vycházela z pusy toho kluka, který se ani nepředstavil. Na otázku, jestli jsem nová jsem odpověděla ne, přitom správná odpověď byla ano a on to moc dobře věděl. Otázka číslo dva, jestli jsem sama na pokoji, mě vyděsila, a tak jsem diplomaticky odpověděla zatím. Avšak otázka číslo tři mi dodala patřičná vysvětlení.
   Ten kluk mě totiž přišel pozvat na party, která se koná dvakrát do týdne a on vždy vybírá 5$, aby se za peníze od všech nakoupilo pití. Dokonce mi i nabídl, že za to nepříjemné večerní přepadení mě zve. A moje vyděšená odpověď číslo tři: „Děkuji!“. To však nebyla odpověď, kterou chtěl slyšet, a tak tam jen tak stál, tleskl si do rukou, sáhl po klice a řekl mi se sladkým úsměvem, že doufá, že se na party uvidíme. V mých vtipných odpovědích zůstaneme, řekla jsem jenom: „YES“. Na party jsem ten večer nešla, ale napsala jsem zprávu Suzanne. Ve zprávě stálo: „Byl tu nějaký kluk a zeptal se mě na party.“ A tím můj den skončil. Druhý den mi Suzanne vyprávěla o party a já byla naštvaná, že jsem šla spát.

   O pár dní později se konala druhá party týdne. Byl to pátek. Byla jsem absolutně rozhodnutá, že půjdu, a tak jsem byla u Suzanne na pokoji a seznámila se s její spolubydlící Secil, která je absolutně úžasná kamarádka. Za chvíli vtrhl zase ten samí mladík do pokoje. Začal se bavit se Suzanne Francouzky a Secil mi jen řekla: „Taky jim nerozumím,“ poté začala křičet, aby začali mluvit anglicky. Oba se omluvili a přišla očekávaná otázka od stále neznámého mladíka. Zeptal se: „Kde jsou moje peníze?“ Už jsem chápala, že myslí peníze na party. V tu chvíli Suzanne vytahovala peníze a platila i za mě, jelikož jsem platila odpoledne Uber. Při předávání peněz se zeptala mladíka, jestli se už zná se mnou. Přišlo mi to jak ze seriálu HIMYM, kde  Barney vždy zaklepal na dívku a řekl: „Už se znáš s Tedem?“ Neznámí hoch řekl, že ne a představil se.  Jeho jméno je Stephane. Ptala jsem se ho, jestli je z Francie, odpověď byla ne. Pochází ze Švýcarska. Žije v Ženevě a je z francouzsky mluvící části Ženevy.  Pokud čekáte, že ten večer se stalo něco úžasného, tak Vás musím zklamat. Nestalo se nic. Stephane na mě občas mrknul, usmál se a trochu jsme se dali do řeči. Na mě však nezapůsobil a já se tak poznávala s novými lidmi, tančila jsem a flirtovala.


   V neděli 16.července se konala další party. Stephan za mnou přišel a začal se mi omlouvat. Absolutně jsem neměla páru, co se stalo. Poté se přiznal, že zapomněl mé jméno a požádal mě o zopakování. Jméno jsem mu řekla, chvíli jsme se bavili a já se poté vrátila k tanci, přátelům a flirtování.
   Další party se konala 20.července. Stephan za mnou přišel a vykřikl: „Jana“, v ten moment jsem se jen usmála a řekla, že je super, že už si mé jméno pamatuje. On se usmál, naklonil se a zašeptal mi, že už ho také nikdy nezapomene. V ruce měl dlouhou pistoli, ve které byl Jack Daniels. Dával všem pomocí pistole panáka. Moje kamarádky panáka buďto odmítly nebo se pocákaly. Řekl mi, že jsem na řadě a nemám na výběr. Usmála jsem se a dala jsem celý náboj, bez jediné kapky vedle. Tohle asi nejspíš udělalo dojem, protože začal křičet na své kamarády, že mi to jde líp jak jim. Vzhledem k alkoholu jsem nabyla odvahy a řekla jsem mu, že není fér, že všem dává panáka a sám si nedá. Zasmál se a otočil pistoli nabíjením ke mně. Zvládl to ještě líp, jak já samozřejmě. Po panáku se přiklonil ke mně a řekl: „To jsem od tebe odkoukal.“ Zase jsme se trochu bavili, ale já se stejně vrátila k přátelům.
   Později večer si mě našel a seděli jsme společně na schodech a povídali si. S námi tam bylo ještě pár lidí a ty postupně odcházeli. Až jsme zůstali jen mi dva. V tu chvíli mě napadlo, že se mi trochu líbí. Napadlo mě, že se mě možná pokusí políbít. No nic se nestalo. Netrvalo to moc dlouho a řekl, že si půjde lehnout. Byla jsem taky unavená, takže mi to nevadilo. Doprovodil mě ke dveřím, dal si ruce za záda a já čekala, jestli něco bude.  Nic se však nestalo, ale byl opravdu sladkej, protože mi popřál dobrou noc a sladké sny, usmíval se a pokukoval po mě, dokud jsem nezavřela dveře.



   Party se konala i druhý den, a to bylo v pátek 21. Července. Bylo to dost neobvyklé, že by byla party druhý den za sebou. V ten den jsem si pouštěla píseň od Lana Del Rey a to Summertime Sadness. Lana v této písni zpívá, že si dnes večer vezme své červené šaty. To mě inspirovalo a já si své úžasné červené šaty vzala také. Věděla jsem, že je to poslední večer, který Suzanne má, a tak jsme si ho chtěli užít.
    Čekala jsem připravená ve svém pokoji a pouštěla jsem si nové album Lust for Life. Vyrušil mě až Stephan, když vybíral peníze. Zaklepal a rovnou otevřel. První, co řekl bylo OMG. Myslela jsem, že je něco špatně, tak jsem se ho zeptala, co se děje. Jen tam tak stál a koukal. Za chvíli z něj vypadlo: „Nic já jen, ty dnes nejdeš na party?“ Odpověděla jsem, že jdu. A on, že ještě neviděl dívku, co by se takhle oblékla na party. Jsem holka, takže je jasné na co jsem se ho zeptala, jestli se tedy mám převléknout a on, že to rozhodně ne, že tím jen myslel, že vypadám skvěle. Poděkovala jsem mu s úsměvem a podávala peníze na party. On si je vzal sklopil oči, poté je vrátil ke mně, usmál se a řekl, takže se budu těšit až se na party uvidíme.
    Později téhož večera pro mě přišla Suzanne, Secil, Philipine, Jared, Tansu a Khlin. To byla celá naše úžasná parta. Přišli také dvě dívky, co byly kamarádky Suzanne, pochází totiž také z Francie. Začali se mě ptát na Stephana. Nic se mezi námi nestalo, tak jsem jim jen říkala, že je prostě kamarád, a že i on mě vidí jako kamarádku. Svojí zvědavostí a rejpavostí mě tyto dvě dívky dost odradili. Secil za mnou poté přišla a řekla mi, že mě bere jako svojí malou sestřičku a sestřičky se podle ní mají ochraňovat. Proto mě tedy požádala, jestli se od Stephana mohu držet dál, podle ní jsem totiž dívka s velkým srdcem a on není kluk pro takovou dívku. Řekla mi, že by ho musela zabít, kdyby mi ublížil. Usmála jsem se na ní, poděkovala, dala jí pusu na tvář. Řekla jsem ji, jak moc jí zbožňuji a slíbila jsem, že si budu dávat pozor. Cítila jsem, že se není čeho bát, že nás to k sobě prostě netáhne.


  Party začala a já si povídala venku s jedním Italem. V tom přišel Stephan a začal se bavit s námi, když pak na chvíli odešel, řekl mi můj kamarád z Italie, že Stephnana nesnáší, když jsem se zeptala proč, odpověděl: „Protože bojujeme o stejnou ženu.“ Vzhledem k tomu, že jsem s dívkami vedla konverzaci, že Stephan je sukničkář, tak jsem byla zvědavá, která žena to je. Zeptala jsem se tedy, o jakou ženu bojují. Ital mi odpověděl, že jsem blázen a ať se podívám, jak na mě Stephan kouká, že podle jeho pohledu pochopím, o jakou ženu bojují. Až později mi došlo, že myslel mě. Když jsem se však podívala na Stephana, usmál se a šel zpět k nám. Chvíli jsme si povídali všichni tři, dokud nepřišla Security a upozornila nás všechny na hluk venku. Stephan mě jemně odstrčil za sebe (teď je čas říct, že mi není 21, tak proto to udělal) a řekl mi, jestli nepůjdeme raději dovnitř. Samozřejmě jsem šla.
   Už ani nevím jaké číslo měl pokoj, kde se party konala, když jsme tam však přišli už bylo úplně narváno, hrála hudba a my se vydaly k lednici pro drink. Nalil mi panáka, ťukl si a chtěl ho vypít, já ho však zastavila a řekla jsem, že se to u nás dělá jinak. Provlékla jsem tedy ruku kolem jeho ruky, přitiskla paži na paži a řekla jsem jen: „Teď.“ Po tom, co jsme to tam kopli se mě zeptal, jestli budu hrát beerpong v jeho týmu.  Když jsem mu řekla, že jsem ho ještě nikdy nehrála, slíbil mi, že mě to naučí.
    První míček jsem do kelímku skoro trefila. Po mě šel Stephan a poté ještě jeden klučina. Stephan mě poté chytil za ruku, stoupl si ze mě a hodil míčkem se mnou. Bohužel se pokus nepovedl a tak mě poté nechal házet ještě jednou. Neměli jsme zatím ani jeden bod, když jsem tedy měla opět pokus, tak jsem si říkala, že se musím trefit a pak jsem se opravdu trefila. Měli jsme radost, a tak jsme si plácnuli s tím klučinou a Stephan mě zezadu obejmul. Poté se to pořád opakovalo, co bod to obětí. Hru jsme vyhráli. Se Stephanem jsem se ještě dlouho bavili.
   Později večer pro mě přišla Suzanne, že se mnou chce mluvit. Šli jsme ven se projít. Začala se se mnou bavit o tom, že Stephan není kluk pro mě. Že je to ten typ kluka, co mu jde jen o jedno, a že se mě bojí tu nechat s ním. Chtěla, abych jí slíbila, že se do něj nezamiluji, jinak prý nemůže v klidu odletět. V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že nejsme se Stephanem víc, jak kamarádi, a proto jsem ji to slíbila. Začali jsme se poté bavit o dalších věcech a já ji slíbila, že ji brzo navštívím v Paříži a ona mě v Praze. Suzanne je opravdu úžasná kamarádka. Později asi ve dvě ráno, jsme procházku ukončili a vrátili se na ubytování. Party už končila, a tak jsem doprovodila Suzanne na pokoj.
    Cestou k mému pokoji jsem potkala Stephana, poprosil mě jestli si s ním ještě chvíli sednu a popovídám si. Ptal se mě, co mám ráda a já zjišťovala, co má rád on. Bylo mi s ním hezky a přemýšlela jsem, že třeba není tak špatný, a že z nás mohou být skvělí kamarádi. Když jsem začala zívat, zeptal se mě jestli mě může doprovodit k mému pokoji. Kývla jsem. U pokoje se zase krásně usmál, dál si ruce za záda a popřál mi sladké sny a čekal až zavřu dveře.
   Tu noc jsem usínala s tím, že mám štěstí, že jsem v LA a mám tolik skvělých přátel, co májí o mě starost a májí mě rádi. V tu dobu jsem se na Stephana pohlížela, jako na někoho, kdo se může stát dobrým kamarádem. Nevěděla jsem však, co přijde v dalších dnech a už vůbec ne, co mě čeká zítra. Stephan v tu dobu, ale už věděl, co udělat chce.

Pokračování příště.

P.S. Dialogy byly vedeny v anglickém jazyce, ale řekla jsem si, že je lepší bude, když je přeložím do češtiny.
 Pokud jste se dočetli až do konce, tak Vám děkuji a snad se ho dočtete i příště. Tento článek jsem navíc napsala, se spoustou pocitů a o nich je také můj blog. Neberte to tedy jako provokaci, ale jako upřímné srdce, které se potřebovalo vypsat. Ještě jednou děkuji!

Vaše Jeina

Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.