Jeina in La La Land – Mé první hodiny v Los Angeles

Dobré ráno pro Vás, Dobrou noc pro mě.

Je to opravdu tady. Včera večer jsem ještě nemohla spát a dívala jsem se do kola na La La Land a štípala jsem se při tom do ruky, a i když byly kufry zabalené a zvážené, tak jsem si říkala, že to není pravda, ale pravda to je. Už jsem několik hodin v Los Angeles.

Avšak musíme vše vzít pěkně po pořádku. Můj budíček byl nastaven na půl čtvrtou, abych měla hodinu na snídaní a radovánky. V půl čtvrté mi pomohl taťka s kufry a celá rodina jela se mnou na letiště. Poprvé jsem se totiž vydala na své dobrodružství úplně sama. Jasně už jsem létala za ségrou do Londýna anebo cestovala s kamarádkou, ale tohle je úplně něco jiného.

Můj let probíhal lépe, než jsem čekala a dokonce i s vtipem. Z Prahy jsem přiletěla do Londýna na letiště Heathrow. Musím říct, že větší bludiště jsem nezažila. Nejdřív dlouhá chodba, pak schody, jedna kontrola, výtah, bus, druhá kontrola a pak ještě vlak, kontrola číslo tři a mohli jsem do letadla. Tohle však bylo v pohodě, ale můj mobil se zbláznil, nezměnil čas a já si tak myslela, že mám jen padesát minut, přitom jsem měla čas na přestup 1h 50 min.  Já si to jako správné pako neuvědomila a zdrhala jsem přes celé letiště a nevím proč, ale v hlavě jsem si přehrávala hudbu ze Sám doma (ano ze scény jak utíkají na letišti :D). Pak přišla úleva, že mám čas, i když už jsem byla na místě.

Z Londýna už jsem poté jela rovnou do LA. Má cesta trvala 13 hodin a letěla jsem se společností British Airway. Mohu je jedině doporučit. O všechny se moc hezky starali, jídla a pití bylo až až, vybavení a prostor super. A ano zase jsem si pustila La La Land a Crazy, stupid, love. Prostě miluju Ryana Goslinga. Jeden z mých top herců.

Když jsme přistávali cítila jsem, jak mi buší srdce a štípla jsem se, a teď fakt nekecám, do ruky. Chtěla jsem mít jistotu, že to fakt není sen. Nemohla jsem se přestat smát a cítila jsem svobodu. Zní to divně já vím, ale přece vzrušení z prvního samostatného výletu, který je na další dobu, musí přinést i svobodu.

Na letišti si mě vyzvedl pěkný kluk, který není můj, ale doprovodil mě k vozu :D. Poprvé jsem tedy viděla své jménu na cedulce. Taky zážitek. :D

Společně se mnou jela v autě Sofia z Paříže. Pan řidič byl moc milý a byl z Turecka, ale už žije v LA spoustu let. Vyprávěl nám příběh, jak se sem dostal a měl skvělé názory. Líbilo se mi, že má Ameriku opravdu rád. Podle něj v Evropě je větší závist a diskriminace, a přitom jsme všichni jen lidé a záleží na našich osobnostech.

Nyní už se dostáváme skoro k hlavní části. Jestli se ptáte, kde bydlím, tak v rezidenci pro studenty La Miranda je kousek od chodníku slávy a  a pokoj vypadá jako v luxusní byt. Samozřejmě jsem si zde jen rychle vybalila a vypálila jsem ven.

Neušla jsem ani blok a měla jsem doprovod. Vypadala jsem asi ztraceně, protože první věta byla, jestli potřebuji pomoct. Řekla jsem samozřejmě, a že tu jsem druhou hodinu a za každý tip budu ráda. Takže z jednoho tipu se vyklubala 20 minutová rychlo prohlídka po hlavní čtvrti a kafe ve Starbuck. Musím říct, že jsem byla dost překvapená, když Tim řekl, že zná Českou Republiku a podržte se, nebyl jenom v Praze, ale i v Českém Krumlově. U nás se mu líbilo, ale Los Angeles miluje a neměnil by ho ani za jiné město v USA. Jo mimochodem i pan řidič věděl, kde je ČR, takže hurá!

Poté jsem se vydala na procházku i sama. Procházka se mi protáhla na tři hodiny. Stihla jsem najít zeď, kde Mia šla, když slyšela hrát Sebastiana. Našla jsem obchod se suvenýry LA LA LAND. Našla jsem i nápis La La Land s podpisy a otisky bot a rukou Ryana a Emmy. Prošla jsem obrovskou část chodníku slávy. Našla jsem úžasná kina, obrovský obchoďák, o kterém jsem si původně myslela, že to je muzeum. Našla jsem hvězdu Walt Disney, viděla jsem auto Elvise Presley a málem jsem se podělala (promiňte za to slovo, ale je to tak), když jsem viděla na živo Freddyho Kruegera (Noční můra v Elm Street). Zapískal na mě Jack Sparrow a na konec nechybělo ani utíkání před hady. Proč si je ty lidi dávají dobrovolně na krk netuším.

Uvědomuji si však jedno. Až se vrátím, už nikdy nebudu stejná. Tohle Vás naučí samostatnosti i zodpovědnosti. Naučí Vás to milovat život, a i sebe a nebudu lhát bude těžké vracet se do ČR, ale pokud všechno zvládnu a dám vše dohromady, tak bude můj život cestovní horečka. (Ségra asi stejnej gen).

Pokud jsi říkáte, že na tohle tvrzení je brzo, tak pro mě není, protože dnes jsem zažila jeden z pocitů, které řadím do škatulky absolutní štěstí. Jsem tu chvíli a miluji tu ty lidi kolem a cítím se tu lépe, nestydím se za sebe a vím, že ten člověk, co Vám teď píše je sám sebou.

Vaše Jeina


P.S. Dnes půjdu spát s tím, že nevím, co mě potká za dobrodružství, ale usínám ve městě andělů.





Fotek bude víc. Zítra beru foťák a video se již stříhá.

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.