Jeina in La La Land – Den druhý! Město Andělů, Škola, 3 ráno vstávačka!?

21:57:00
Dnešní článek píšu sice vyšťavená, ale absolutně šťastná. Jsem v Los Angeles teprve druhý den a už mám strach, že mi tato cesta uteče jako voda. Je to možné, že bych si tak rychle zvykla na jiný svět kolem mě? Věřte nebo ne, ale je to tak. Povím Vám proč.

Začnu hned od rána, které mi začalo velice brzy, a to už ve tři ráno. Buďto je to pozitivním prostředím, kde jsou opravdu všichni milí nebo mám pásovou nespavost, ale probudila jsem se ve tři ráno a byla jsem kupodivu fresh. Nekecám,  ještě nikdy v životě jsem se nevydala na ranní běh s takovou chutí. Vlastně to byl můj oficiální první ranní běh mimo pás v posilovně.

Tohle město je prostě jak obrovská nabíječka, která Vám pořád rozdává energii, a tak jsem prostě vstala, oblékla se, nepřemýšlela a vyrazila. Pocit, že budu běhat po Hollywoodu, po jeho kopcích a uvidím svůj první východ slunce v LA, mě pořádně nabudila a já tak venku vydržela až do 6:03. Vím to přesně, protože krokovač v IPhonu funguje i bez wifi (díky S. za info) a za to jsem ráda. Díky tomu totiž vím, že jsem včera za pár hodin v LA nachodila 17 658 kroků a teď se podržte, dnes jsem dohromady 36 050 kroků.

I když si řeknete blázne, kdo jde tak brzo běhat, tak Vám musím oponovat, že já se nemohla nabažit. Na každém kroku tu je prostě něco zajímavého, a když pak vycházelo slunce srdce mi tlouklo.

Po příchodu na residenci už na mě čekala snídaně. Větší snídani mi nikdo ještě nikdy neudělal. Dostala jsem obří palačinky, ovoce, vajíčka a slaninu. Na mě toho bylo až příliš, takže jsem posilnila spolubydlící, která odjela domů, takže bydlím sama. (což mi neva :D). Poprvé v životě jsem ochutnala pravé americké palačinky a absolutní dobrota. Dala jsem si tedy jen jednu a vajíčka a trochu banánu. Poté jsem hodila sprchu, upravila se a šla na sraz studentů.

Jak už víte, mám novou Pařížskou kamarádku, která se jmenuje Suzanne. Je hrozně moc milá a její přízvuk je hrozně roztomilí. Líbí se mi její názory a je to opravdu skvělá osobnost. Kamarád číslo dva je Igor z Moskvy, miluje literaturu a byl snad všude po celé planetě, a to je mladší než já.

Ve škole jsme nejdřív dělali testy z Ajiny a nevím, jak je to možné, ale docela dost jsem se tu rozpovídala a už se vůbec nestydím. Ptám se kohokoliv na cokoliv, oslovuji cizí lidi a představuji se první. Tohle jsem rozhodně v Čechách nedělala, díky bohu za tento dar. (spíše tedy Andělům)

Od školy jsme měli prohlídku města, nabídku výletu, seznámení se školou, výukou a projektech a pravidla máme jenom tři. Musíme mluvit anglicky! V LA můžete mluvit s kýmkoliv anglicky samozřejmě, všichni totiž mají chuť si povídat, a to že tu jsem je obří štěstí. Opravdu každý se tu chce bavit, prodavač se usměje a zeptá se na Váš den. Všichni tu jsou tak milý. Můj lektor mi i pochválil outfit a byla jsem za to moc ráda.

Po škole jsme se vydali se Suzanne a Igorem na první výlet po Malrose Avenu. Prošli jsme ji absolutně celou. Celá tato dlouhá a obří ulice je plná inspirace. Všude máte malby, umělce, vintage obchody, obchody s ručně vyráběným zbožím, pekařství, restaurace, kavárny, prostě nejde se do této ulice nezamilovat. Základ téhle ulice však je, že na každých 200 metrech najdete něco, co je spojeno s anděli. Například název nebo křídla ve výstavě nebo znaku, a ta hlavní atrakce tady, jsou samozřejmě tolik slavná křídla na zdi od Colette Miler.

Zpátky se nám už, ale po svých nechtělo, a tak jsem se poprvé svezla s Uber. Uber je aplikace, kterou asi už zná celý svět a já jsem poslední, co s ní byla od kamarádů seznámena. Uber se Vám tady vyplatí, pokud jezdíte s kamarády. Já a Suzanne jme dali 2$ Igorovi, který Ubera zavolal, takže jemu strhnul 6$ z karty. Jízdu jsem si užila, protože byla plná hudby a nádherného výhledu.

Pak přišla boží večeře, a to kuřecí plátek a na něm byl ananas a k němu byla rýže s kokosem. Totální lahůdka. Na programu bylo už jen navštěva asi té nejvíc luxusní sámošky na světě. Tím myslím, že byla krásná, a dokonce i levná. Na zdech sámošky máte namalovaná významná místa Hollywoodu a je to opravdu boží. Po tom, co jsme dlouho ještě kecali se Suzanne na nás přišla únava, ale o zážitky se s Vámi chci podělit dokud jsou čerstvé. Takže poslední síly jdou na článek a už se těším do postele.

Tak dobrou noc a sladké sny pro LA a krásné dobré ráno Vám.


P.S. My si vybíráme rozhodnutí, které tvoří náš život.








Používá technologii služby Blogger.