Drama Queen, Deja vu, Without crying

Znáte ten pocit, když se pro někoho dlouze upravujete a on pak nepřijde? Já ano. Tento pocit jsem zažila už několikrát, a to s moji první láskou.


 Bylo mi 15 a já byla nekonečně zamilovaná, a tak jsem čekala klidně i dvě hodiny, vlastně klidně i tři hodiny s pocitem, že on třeba přijde. Takto jsem na tuto osobu nečekala jen jednou. Někdy se ani neozval, někdy prostě zapomněl a já pořád beznadějně doufala, že přijde. A víte, co mi z toho zůstalo? Ta víra a sny. Ta představivost přežívá u mě až do teď. Tvořím si v hlavě scénáře, vymýšlím sny a nevzdávám se. A díky tomu jednoho dne opravdu přišel. Tenhle konkrétní příběh však nemá Happy End, protože kdyby ano tak Vám asi teď momentálně nepíšu.

Musím však říct, že nyní prožívám jemné Deja Vu, ale bohužel už bez té beznadějné lásky. Cítím už jen tu hořkost a tu doprovází otázka proč? Už mě tyhle věci nebolí, ale prostě se občas cítím, jak absolutní drama queen. Spousta lidí se už shodla na tom, že takové to scény prostě přitahuju. Přitom, ale pořád věřím na pravou lásku.

Zpět však k Deja Vu. Ano došlo Vám to. Dnes jsem se čančala kvůli jednomu klukovi. Bohužel ten kluk se neozval, nepřišel, nic, ale nevadilo mi to, protože jsem plány na večer měla, jen jsem prostě čas, který byl vyhrazen pro něj strávila sama na procházce s hudbou v uších.

 Můj plán na večer Vás nepřekvapí, byla jsem na premiéře filmu Everything, Everything. Musím říct, že jak jsem čekala byla to bomba. Taková bomba, že se ještě víc těším na LA a své dobrodružství. Uvědomila jsem si, že všechno úplně všechno spočívá v požitcích a v těch je život. Jde o to umět si vychutnat každou sekundu života a nezahazovat žádný čas, co máme.

Po filmu jsme zašli s partou na skleničku. Miluju dnešní pojmenování, že jsme fantastická čtyřka nebo jako tři mušketýři (všichni víme, že jsou čtyři). Jen tak jsme klábosili a já jsem byla šťastná. Pak nám jeden mušketýr utekl na bus a já za tím busem běžela a mávala, prostě jen tak, spontánně. Teď si zpětně uvědomuji, že přesně tohle jsem já. Pořád jsem ta střelená, spontánní holka, co miluje smích. Občas ji jenom zbytečně utlačuji, ale ono se není za co stydět, přesně takovou mě totiž mají kamarádi rádi.

Další náš mušketýr měl hlad, a tak jsme se vydali do mekáče. Znáte takové ty zvláštní scény z filmů, u kterých si řeknete tohle se stát nemůže, tak věřte, že může. A na tyhle scény jsem já magnet. Byla jsem zády ke schodům a v odraze skla jsem viděla kluka a řekla jsem si cože?
Ano je to ten kluk, co se neozval. Zavolala jsem na něj ahoj a odpověď? Žádná, prostě šel dál.

I navzdory mých přátel jsem mu napsala. Dělám si prostě, co chci promiňte. Prý mě neviděl. Přísahám však bohu, že jsem ahoj zatraceně řekla dostatečně na hlas a otočila jsem se a nakláněla a mávala a prostě dělala všechny pitominy. A nebudeme si lhát, přehlédnout někoho není lehké.

Tahle situace mě zaskočila a asi mi ve výrazu šel poznat smutek, ale ve finále ono ani nešlo o toho kluka, ale o tu scénu, která mi dala do hlavy slova WTF UŽ ZASE! Ale víte co? Přece jenom to vše bylo jiné.

Dříve by mi možná vyhrkly nějaké ty slzy. Dnes nespadla ani jedna a v autobuse se objevil úsměv. Dívala jsem se z okna a uviděla hvězdy, měsíc, mokro, trávu a to vše mi naznačilo, že tohle je krása života. Občas to může stát za houby, ale tyhle věci nám kvůli tomu utíkat nemusí.

Stejně jako ve filmu Everything, Everything. Díky tomu jsem se smála, protože to je můj život, moje rozhodnutí, moje dobrodružství, můj příběh.

Z tohoto večera si však odnáším ještě dvě písně, které mi přijdou dosti podobné k mému životu. První je písnička Tired (Alan Walker), v téhle písni vidím sílu, jak ženy umí potlačovat slzy a své pocity. Díky tomu jsou silnější. V této písničce navíc cítím i touhu někoho milovat, najít toho pravého člověka pro Vaší lásku.

Druhá píseň je klišé, které už ode mě znáte. Jedná se o City of stars z filmu La La Land a konkrétněji tu verzi, kterou zpívá jen Ryan. Poprvé jsem u této písně opravdu koukala na hvězdy a rozsvícené město a poprvé jsem pochopila pocity této písně. Není to jen píseň o snu, je to píseň, která říká pravdu. Ano opravdu všichni chceme být milováni a stejně tak chceme i milovat a jakmile toto jednou ucítíme, tak už nic jiného nechceme. Tuhle píseň zpíval Ryan ve chvíli, kdy se zamiloval (ve filmu). Nyní už však vím, že v téhle písni je ukryto, že můžete mít jakýkoliv sen, ale může přijít jeden člověk a on se stane vašim snem a ty další sny se pak lépe plní a chutnají s ním.

Já si na tu svojí lásku, ještě počkám a tak budu dál snít a plnit si své sny, protože právě na této cestě za sny čeká někde osoba, která mě chytne za ruku ukáže mi ty své a začneme budovat sny společně.

Sladké sny,

Vaše Jeina.



Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.