Restart – Třetí vlna

1:29:00
Pamatuji si, když mi Ejvi říkala: ,, Zlato pokud na to nemáš žaludek, tak do toho nechoď. Pokud psychicky nebudeš dávat urážky, tak ani nezačínej. Pokud si založíš blog, půjdeš s kůží na trh, se svým obličejem, se svými názory a vždy bude minimálně jeden člověk, co bude proti tobě. Když do toho však půjdeš, dáš do toho vše a budeš kreativní, tak tu budou lidé, co se za tebe postaví.“ V tu dobu jsem si říkala, že když budu psát pro sebe, koho to urazí. Teď už to vidím.

Jak víte, tak jsem se v posledních dnech rozpadla a to doslova. Psala jsem článek o svých pocitech jeden večer a myslela, že to pomůže zastavit pláč, že mi to doslova pomůže vstát ze země, na které jsem se v tu chvíli svíjela a na ten večer to pomohlo. Článek z toho večera jsem nevydala a pořád si stojím za tím, že ho minimálně nyní vydávat nebudu a možná ho nikdy nevydám. Ten večer jsem však nevěděla, co přijde ráno.

Nejde o to, kolik hnusáren se ten den (včera) odehrálo, jde o to, že jsem to poprvé za svůj blog opravdu nezvládla. Poprvé jsem nemohla psát, nemohla jsem napsat ani čárku, poprvé v životě mi psaní nepomohlo. Brečela jsem jak největší zoufalec ve Starbucks a modlila se, aby mě někdo zachránil, aby mě někdo odvezl někam hodně, hodně daleko a pak to přišlo ten nápad.

Vzpomněla jsem si na slova z 13 důvodů proč. V hlavě mi znělo, že chci skončit se vším. Fakt jsem si říkala, že už prostě nemůžu dál. Nyní už vím, že můžu. V tu chvíli jsem přestala být aktivní všude a ten detox pomohl. Ale co hlavně pomohlo, byl telefonát s Tynkou, která se o mě bála. Psaní s Míšou Fidlerkou. Která hned na vše reagovala a Pepa Baláž, který za mnou přijel a dal mě do kupy. A pak jste tu byly vy. Ti čtenáři, o kterých mluvila Ejvi. Jsem za Vás vděčná.

Včerejšku říkám třetí vlna. Ptáte se proč? Protože to byla třetí vlna těžkých chvílí a urážek, kterou rozpoutali sociální sítě, instagram, můj blog, youtube a něco málo z osobního života.

Má první vlna byla poměrně na začátku. Lidé kolem se vysmívali tomu, co dělám. Přišla první vlna anonymů k článků a hned u prvního videa jsem řešila slova, které tu ani nechci psát. Bylo mi to líto, protože tohle všechno zabere čas a dá to práci a věděla jsem, že bude hůř, ale pokračovala jsem.

Druhá vlna se nahnala, jak víte docela nedávno, když se slavil první rok mého blogu a youtube. Jak víte šlo tam o výhružky typu, že mě někdo zmlátí, jestli s blogem nepřestanu atd. V tu dobu jsem věděla, že to jsou kecy, a že pojedu dál. Tohle jsem zvládla levou zadní.

A třetí vlna byla tedy včera a naučila mě určitému přístupu. Pepa mi řekl, že mi nemusí záležet na lidech, co mě uráží. Že si věci nemusím dočítat do konce, když jsou hnusné. Že to má povinnost není. A má pravdu.

Já si vedu svůj život, já si můžu všechno dát a stejně tak i všechno vzít. Nikdo jiný to udělat nemůže. Můj život je v mých rukou. Tyhle chvíle vždycky budou, ale je to na mě, jak se k tomu postavím a můj přístup včera byla prostě chyba. Nikdo by se neměl nechat skolit okolím. Nikdo nemá právo být na někoho zlý, někoho shazovat, ale i když se to stane, tak my máme právo ten tlak vydržet a neskončit.

Berte to jako restart. Nasáváte emoce, ty se ve Vás vaří, pak bouchneme a začneme znovu. Dnes jsem šťastná, dnes je můj restart, protože to, co bylo včera je minulost. Už to tu není je konec, a navíc pořád je vše zlé k něčemu dobré, protože včera večer už mi bylo dobře, cítila jsem se skvěle a nic mi nechybělo.

Občas to chce vypnout a užívat si přítomnost. Jít někam s kamarády a prostě si ty chvíle vychutnat. To je můj recept, když se děje něco zlého, tak někam jděte. Můžete s přáteli nebo sami, můžete jít někam křičet, vyvztekat se, zasmát se, zkrátka cokoliv, protože po tom půjdete spát, začne nový den a přísahám, že ten už bude lepší.


Vaše Jeina



Používá technologii služby Blogger.