13 REASONS WHY – Seriál co mění životy a připomněl mi ten můj – myšlenky/otázky/soukromí

3:38:00
Tenhle seriál se mi připletl do cesty úplně náhodou, i když po jeho zhlédnutí nevěřím na náhody, prostě se to mělo stát. Tenhle seriál by podle mě, měl vidět úplně každý. Každý si v něm něco najde. Větu, slovo, myšlenku. Já si našla spoustu otázek, co se života týče.

Po tom, co jsem za jeden den viděla všechny díly, myslela jsem si, že bude lehké vypnout. Ale vypnout svoje myšlenky nešlo tak lehce. Tohle však není jen seriál, je to něco víc. Sedla jsem si tedy do vany, pouštěla jsem si soundtracky ze seriálu a věděla jsem, že se s vámi chci zase podělit o své myšlenky a doporučit Vám tenhle seriál.

Nevěděla jsem, jak se k tomu však postavit. Recenzi jsem vyloučila hned. Nechci Vám z příběhu, krom hlavní linie, prozradit vůbec nic. Nechci Vás okrást o ten pocit objevování nových a nových zápletek a nechci Vás ani připravit na kazetu, na kterou budete čekat hned od začátku. Nedává Vám to smysl? Trochu to vysvětlím, pokud jste seriál ještě neviděli.

Příběh se točí kolem smutného příběhu Hannah Baker, která spáchala sebevraždu a nechala po sobě nahrávky na kazetách. Těchto nahrávek je dohromady 13 a každá z nich obsahuje jeden důvod, proč se zabila. K těmto nahrávkám se dostaneme díky klukovi, kterému je jedna nahrávka také určená. Jmenuje se Clay. Společně s ním objevujeme tajemství každé nahrávky a také vidíme jeho společné vzpomínky s Hannah a ano právě na jeho kazetu čekáte od začátku.

Chtělo se mi milionkrát přeskočit na poslední díl, protože jsem věřila, že on bude poslední nahrávka, poslední kapka, ale neudělala jsem to. Sledovala jsem díl za dílem, protože jsem věděla, že by celá skládačka po přeskočení nedávala smysl. Za to jsem byla velmi vděčná, protože každá kazeta přinese i divákovi něco do života.

Asi se teď ptáte, jak Vám něco takového může změnit život? Dovolte mi Vás nyní seznámit s mými pocity, které přicházely, když mé oči viděli každý díl. Možná Vás některé mé otázky budou šokovat, možná mi na ně dokážete odpověď nebo možná budete těmito otázkami opovrhovat, ale vím jistě, že se jim nebudete smát, protože kdybyste seriál viděli sami, tak Vás taky napadnou.

Je těžké vymyslet, kde začít. Bude možná nejlepší zažít tím, jestli máte nebo jste měli rádi střední školu? Moje odpověď? Jednoznačně ne. Ano z části si za to můžu sama, ale z části už takové střední školy prostě jsou. Pokud jste dívka tak je to asi typické. Jsme určeny pro to zažívat intenzivněji drama.

První lásky, první polibek, první zlomené srdce, první zrada, nová přátelství, rozpad přátelství, puberta, vzhled, rodina, známky – vynechala jsem něco? Každý tam najde alespoň jedno téma, co se ho na střední týkalo/týká. Dají se však zvládnout všechny na jednou? Myslím, že ne. Je zaručeno absolutní zničení osobnosti, pokud se faktory smíchají.

Nejhorší je, že tyhle části života nikdy nevymažeme, zůstávají ve vzpomínkách. Pokud jste silnější povahy dáte to, já jsem však povaha, co horší chvíle prožívala intenzivněji než ty dobré. 

Když jsem viděla, jak dopadla Hannah, tak si říkám, že jsem vždy vše nějak vyřešila a to mě udělalo silnější a vytvarovalo to mou osobnost, toho člověka co Vám píše. Kdo bych byla, kdyby si nic z toho nestalo? Nevím, zdali by to bylo lepší či horší, ale je to vše, co mám. Mám svůj život. Proto Vás prosím, nevzdávejte se, jednou to přinese ovoce.

Život je dar. Tahle věta je asi velké klišé, že? Zkuste jí dát šanci. Byli jste někdy tak na dně, že jste si například zkusili ublížit? Opili jste se někdy ze zoufalství? Běželi jste po jídle zvracet, protože jste nenáviděli svojí postavu? Nebo to došlo někdy, tak daleko, že jste nechtěli existovat? Je těžké psát ta slova, ale doznávám se k těmto zločinům.

Beru to jako zločiny, protože jsem šikanovala sama sebe. Byla jsem jak drama queen. Ale vždycky tam byl nějaký počáteční spouštěč. Kdybych to však všechno měla rozebírat, tak ten článek snad nikdy nedočtete. Proto Vám na to jen řeknu, že promluvit si s nikým není opravdu špatný nápad. A i když Vám to přijde jako blbost, tak napište klidně i mě. Věřím v to, že bychom si měli pomáhat, vždyť jsme v podstatě jeden druh. Tohle mě přivádí k další otázce.

Proč si vůbec vzájemně ubližujeme? Nejsem žádný svatoušek. Předtím než jsem založila blog jsem byla jiná. O dost. Vždy jsem si myslela, že to začalo v prváku na střední. Ta proměna ve hrůzu, ale ono se to stalo už o dost dřív. Byly to všechno, ale jen kapky před deštěm. Něco omyly, něco pravda. Někdy někdo ublížil mě, někdy jsem ublížila já. Karma to tedy jednoho dne sečetla a vracela vše ve velkých dávkách.

Jsem za ty tresty vděčná, věřte měly se stát. Proč jsem však nikomu ublížila? Zlomila srdce, utekla, podrazila. Proč? Já už znám odpověď. Je jednoduchá a je jen ve dvou slovech. Nepřemýšlela jsem. Nenapadlo mě si věci rozmýšlet, spoustu věcí jsem prostě udělala a byla jsem v tu chvíli sobecká. Nechávala jsem se ovlivnit vším tím okolo. Sociální sítě, seriály, filmy, party. Nikdy mě nenapadlo, že to, co právě teď dělám. je špatně. Tenhle přístup je špatně.

Říkáme si navzájem ať se staráme sami o sebe, ale kdybychom se starali jeden o druhého správným způsobem, nebylo by to lepší? Bylo, ale jsem realista. Možné to není. Proto se, ale Hannah zabila. Dovolte mi ji citovat:,, Some of you cared, none of you cared enough and neither did I.“ Říkáte si, že to je jen postava, ale ve skutečnosti není. Na světě může být taková dívka také. Není to tak nereálné.

Víte, co na tom všem bylo krásné? Našla jsem hned čtyři věci.

První z nich je svědomí. Všichni ho máme a dříve nebo později se nám ozve a něco v nás zlomí. Tohle svědomí, co Vás donutí říct pravdu, prozradit tajemství, omluvit se, změnit svá rozhodnutí. Nemusíme však jen někomu ublížit, aby se ozvalo. Občas se máme omluvit i sami sobě, že jsme se někdy vzdali. Je to jak anděl uvnitř nás.

Druhá věc spravedlnost. I když to nikdy nevypadá tak i ta přijde. Dříve či později. Ať už je v náš prospěch či naopak. V dnešní době je těžké věřit ve spravedlnost, ale dějiny nám ji často ukázali ne?

Třetí věc je láska. V seriálu se jednalo o nekonečnou, ostýchavou a čistou lásku, která zlomila srdce až po smrti. Netrvala dlouho a byla nenaplněná. V jeden okamžik však byla dokonalá a udělala ty dva šťastnými. Tato láska měla, ale i smutnou minci a to, že nebyla řečena nahlas. Kdyby se tato láska vyznala, mohlo by být všechno jinak.

To nám jasně dokazuje to, že se nemáme nechat porazit strachem. Když necháme strach ovládat nás samotné a neuděláme kvůli tomu to, co chceme, může být poté už pozdě. Nikdy není brzo říct si co cítíme. Nikdy není brzo splnit si své sny. Nikdy není na nic brzo. Proč se bát toho, co můžeme ztratit? Na strach není v životě čas. Na to je život moc krátký.

A poslední čtvrtá věc je naděje. Hannah se této naděje vzdala a opravdu není divu. Až poznáte její příběh, tak Vás nepřekvapí, že právě naději ztratila. A to je podle mě to nejhorší, co se v životě může stát. Ztratit naději a víru. Tyto dvě věci drží pohromadě lásku, Tyto dvě věci drží náš rozum, naše štěstí. Každý by měl věřit v sebe, ve své sny, ve své blízké a každý z nás by měl mít vždy naději, že to bude vše lepší, a tak jak má být.

Nikdo nám nikdy neřekne, co je špatně a co dobře. Nikdo nám neřekne, jak žít. Na to si musíme přijít sami.

Ať už děláme chyby nebo ne, nikdy tu nejsme sami. Nikdo nám do života přijde a svede nás z cesty, ale to neznamená, že se na ní nemůžeme vrátit. A pak tu jsou tací, co Vás chytí za ruku, podívají se Vám do očí a Vy budete vědět, že jste v tom společně.

Proto neztrácejte naději a žijte takový život, jaký chcete. Šance je totiž jen jedna.

Vaše Jeina

P.S. Pokud Vás má slova neberou, tak se aspoň koukněte na seriál, stojí to opravdu za to.





Používá technologii služby Blogger.