Moje romantické představy

Každý z nás má nějakou tu představivost. Někteří z nás ji využívají více, někteří méně. Díky své fantazii utíkáme z denní rutiny a zažíváme neuvěřitelné zážitky. Představujeme si příběhy o nás, ale i o ostatních.

Naše představivost je navíc většinou ovlivněna vnějšími podměty. Takový to podmět získávám nejvíce při poslechu hudby. Občas je to záměrně, že při určité náladě prostě pustím hudbu a zapomínám, kde jsem a nechávám se unést představami a pocity. Někdy se to však prostě přihodí samo.

Jedna představa se mi tedy vždycky vrací a vrací se na neobvyklých místech, jako je auto či v obchodě Tiger a zřídka i u filmu (hlavně u toho černobílého). A podmětem je opět hudba, konkrétněji stará klasická hudba jako je například Blue Velvet od Bobby Vinton, You Got It od Roy Orbison, You and Me od Penny a The Quartest a z novějších You Always Hurt the Ones You Love od Ryan Gosling a od něj také City of stars a v poslední řadě píseň od Rihanny Love on the Brain. (bože jak já miluji Rihannu a celé ANTI album)

Pokud tyto písně znáte, tak Vám dojde, která léta mě lákají nejvíce. Tyhle písně mě vždycky uvedou do myšlenek, že jsem vpadla do moderního světa z minulosti a hledám lásku jako z filmu The Notebook a to jsem si myslela, že jsem necitelná a neromantická.

Tahle představa je takový můj kostlivec ve skříni. Moje představa je tedy celá založená na myšlence, že v téhle situaci bych se přece musela zamilovat, a přitom se nejedná o nic nemožného.

Příběh této fantazie se odehrává doma. Přijdu domu odhodím klíče a slyším, že někdo pustil hudbu (jednu z vypsaných písní).
Přijdu do pokoje odkud hudba vychází a tam stojí zády ke mně muž s rukama v kapsách a pak se otočí a láskyplně se na mě usměje. (Dobře přiznávám, občas si tam představím Ryana Goslinga :D)
Z jeho úsměvu se mi podlomí kolem. On přijde blíž chytne mě za ruku a pás a začneme se jen tak v tónech hudby lehce pohupovat. Bude mi v tu chvíli hrozně moc dobře, a tak mu položím hlavu na rameno. Pak se na sebe podíváme. Hledíme si z očí do očí, on mě chytne za bradu a políbí mě.

Jsem blázen? Možná, ale zkuste si pustit hudbu a představit si to.

Je to nemožné? Není. Už jsem zažila spoustu scén jak z filmu, tak proč by se nevyplnila tahle?
A netvrďte mi, že vy sami žádnou představu nemáte. Pokud chcete můžete se mi s Vaší představou svěřit, ráda se dozvím, že v představách nejsem sama.

Někdo sní o svatbě, někdo o padesáti odstínech a já o tom jednom životním tanci, který nemusí být dokonalý, ale v danou chvíli bude se správnou osobou na správném místě.

Vaše Jeina

P.S. Jasně zvedačka jako z hříšného tance by tauky nebyla špatná, ale nebudeme si lhát, bez cviku tahle zvedačka prostě nejde. :D






Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.