Me and Guys #1 Chameleonky – Problém 21 století

0:36:00
Od dob co znám LA LA LAND jsem snila o takovém životě, ale co se týče nekonečné lásky a vztahů podobá se můj život spíše Sexu ve městě, což také není špatné. Sex ve městě nás toho přece tolik naučil. Dokonce nám dodal i víru, že snad pro každou z nás existuje i nějaký ten pan Božský.

Asi si nyní říkáte, co o tom všem může tahle dvacítka vědět a nejspíš si říkáte, že jsem toho nemohla zažít dostatečně mnoho na to, abych o tom mohla psát. No randím už tak od devítky a některými zkušenostmi si připadám na třicet. Rande jak z filmů, drama jak z telenovely, to vše a ještě více.

Spoustu věcí zná podle mě každá žena, ať jí je patnáct nebo čtyřicet. Pokud totiž čtete tento článek, tak za sebou máte stoprocentně tu první hlubokou lásku, která většinou končí tragicky. V dnešní době je láska na první pohled a pak na celý život trochu více jen naivní představou a kdo to dokáže nebo již dokázal, tak klobouk dolů.

Většina žen však skončila u čísla dva a nebo začala hledat podle systému pokus, omyl. Spousta z nás je občas i tak moc posedlá hledáním svého životního partnera až sevz nás často stávají chameleoni. Pokud jste tento typ ženy, tak moc dobře víte, co to znamená.

Proměňujeme se v dokonalé ženy, které jsou odrazem svého muže. Velice krásně je definice chameleonky vystižená v knize Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbertové. I ona byla takovouto ženou, a proto si jí dovoluji citovat.

„Víte, vy vypadáte jako úplně jiný člověk, když teď máte jiného přítele. Dříve jste vypadala jako váš manžel, teď zase jako David. Dokonce se i oblékáte jako on a mluvíte jako on. Víte, jak se někteří lidé podobají svým psům? Myslím, že vy se podobáte svým partnerů.“

Dobře porovnání se psi je trochu moc. Avšak celá tato kapitola, která ukrývá i tento úryvek mě buďto dosti vyděsila či mi naprosto otevřela oči. Někomu to bude připadat jako detail někomu jako hloupost, pro mě to jsou však důležité věci. Každá z nás jsme totiž podle mě alespoň jednou na sobě něco změnila díky svému partnerovi. Né vždy to však bylo správné rozhodnutí.

Drobnosti u mě třeba byli, že jsem celý život nosila podpatky a můj partner si na mě přál botasky, tak jsem si je pořídila, ale přiznejme si to jsem totální prcek, podpatky na mě prostě vypadají lépe.

Dále jsem do svého slovníku v minulosti přidala stupidní frázi vo tom ani po tom. V tu chvíli kleslo moje IQ na pubertální věk.

Samozřejmě i kladné věci se našli. Kladné například bylo, když můj přítel byl trenér a zavedl mě do světa fitness. Musím říct, že díky tomu umím plno cviků opravdu správně, bohužel se z toho později stala špatná posedlost. Na svou postavu jsem byla vždy háklivá a podle povolání mého ex jsem samozřejmě chtěla být jako ty holčiny z instagramu, co mají vesmírně dlouhé nohy a stehna u nich snad neexistují. Zapomněla jsem však na své geny, které mi dva metry rozhodně nedali a že mé boky nejsou tlusté, ale mám prostě širokou pánev na to jsem taky zapomněla.

Moje postava se tedy nepodobala dostatečně těmto slečinkám, a tak jsem si řekla, že dám svojí dietku. Tato dietka byla třeba jablko denně nebo rozpočítané oříšky. Mamka si toho nejspíš všimnula, a tak mi začala chystat svačiny, které jsem rozdávala svým spolužákům. Začala jsem lhát všem o tom, že už jsem jedla a nedělní rodinné obědy a návštěvy restaurace, končili v záchodě pomocí kartáčku, který byl vždy v mé kabelce.

Postupně mi vypadaly vlasy, lámaly se mi nehty, poprvé jsem měla problematickou pleť, má dívčí postava zmizela. A před zrcadlem stála ubohá holčička, co se neměla ráda, vypadala na pět, vážila kolem 40 kg a pláč byl na denním pořádku. Je Vám jasné, že tímto způsobem jsem si zničila celoživotní fyzičku, zpracovala si své svaly, rozebrala mozek, zranila svoje city a úctu a začala jsem mít zdravotní potíže.

Nejsem pyšná za to, že jsem si tak moc ublížila, ale jsem pyšná za to, že jsem se z toho vyhrabala a začala na sobě pracovat a zvyšovala si postupně sebevědomí.

Teď se přímo nabízí jedna otázka. Proč se vůbec přiznávám? Je to přece trochu hamba? Protože vím, že každá z nás alespoň jednou za život jeden den nejedla či skončila na záchodě a zvracela. A každá z nás si řekla nadávku na stehna či břicho. Po téhle zkušenosti však vím, jak moc jsme všechny nádherné.

Pokud to však neslyšíte od mužů, tak nevěšte hlavu, jelikož né každý muž ví, že je to potřeba říct. A vy si to můžete říct sama či s kamarádkou. Nebo když mě uvidíte, tak se stavte pro lichotku ode mě.

Vraťme se však zpět k tématu. Pokud pořád nevěříte, že alespoň jednou jste se stala odrazem svého muže, tak si vzpomeňte na jídlo. Kolikrát jste mu uvařila jeho oblíbené jídlo, i když je na Vás moc ostré? Nebo objednali jste si někdy to, co on aniž by to byl Váš šálek čaje? A co filmy, začali jste někdy sledovat jeho oblíbené, i když nikdy předtím jste předchozí díl neviděli?

Z jedné strany doufám, že i oni dělají pro nás to samé. Ano podle mě ty, co už jsou rozebraní, ale spousta mužů si právě vystačí se svojí chameleonkou, protože on neví, že je jiná. Můj charakter mi však často nedává a po půl roce ho tato hra již nebaví, to se však muži nelíbí a přichází bolestný a zbabělí rozchod.

I tak jsem však potkala muže se, kterým jsem si rozuměla a byla sama sebou. Avšak dámy ironie osudu, tento muž byl už dlouhodobě zabrán jinou ženou. O boje moc nestojím, takže po polibku a zjištění přišel útěk.

Tohle vše mě dostalo na myšlenku, jaká tedy jsem? Neměla bych nejdřív umět žít sama se sebou než si pouštět do života další pokus, omyl. Ano přesně tak bingo! Kápla jsem na to. Proto se chystám do LA.
Kde jinde bych měla objevit sama sebe a kam jinám jet sama, než do města snů.

V této myšlence mě i v dalším odstavci utvrdila Elizabeth.
„Drahý Bože, docela bych si od tohoto věčného cyklu potřebovala odpočinout, abych si dopřála trochu prostoru a mohla zjistit, jak vypadám a mluvím, když se zrovna nepokouším s někým splynout.“
„Kolik dalších různých typů mužů se mohu pokoušet milovat a u kolika budu nadále selhávat? Vezměte si to takhle – kdybyste zažili deset vážných dopravních nehod za sebou, neodebrali by vám nakonec řidičský průkaz? Nechtěli byste to po nich sami?“

Na tomto odstavci dokonale chápu problémy žen 21 století. Bohužel většina z nás je naivních, a i po několikáté facce naivní zůstáváme. Já taky. Vím to, znám ti. Dá se však naivita vyléčit?

Ohledně naivity naposled v tomto článku budu citovat Elizabeth. Tentokrát se jedná o odstavec, ve kterém jsem se v Elizabeth poprvé viděla.
„Sotva jsem stačila dospět, a už jsem měla prvního přítele a od svých patnácti let neustále nějakého kluka nebo muže (občas obojí).“
Předtím však Elizabeth prozrazuje, že si často ve chvílích samoty pomyslí: „Tak prostě buď osamělá Liz. Nauč se, jak být sama. Zmapuj svojí samotu. Pro jednou v životě to vydrž. Vítej do lidské zkušenosti. Ale už nikdy nepoužívej tělo nebo emoce jiného člověka jako drbátko pro svoje vlastní nenaplněné tužby.“

Co k tomu dodat? Nejen, že se to chci naučit, dokonce to zkouším. Držím si od mužů odstup, ale popravdě flirtu se moc lehce nevzdávám. Na světě je tolik krásných mužů, možná je jen ten můj výběr špatný.

Pronikla jsem tedy do světa mužů z jiného pohledu.

Jsem single a nebojím se to použít, začala jsem číst knihy jako je například Dokonalá svůdkyně, Jíst, Meditovat, Milovat a spoustu dalších, a tak jsem se dostalak psychologii mužů, která mě fascinuje a tím jsem v podstatě začala muže studovat a zkoušet. (Lepší než si s nimi začínat.)

O tom však až příště.
Vaše Jeina

P.S. Upozornění single není sprosté slovo ani označení pro zoufalství :D.




Používá technologii služby Blogger.