Sadness - Just do it!

Občas přijdou dny, kdy přijde článek bez obrázků, protože to je ten typ článku, co se má číst. I když jsem si myslela, jak moc budu tvořivá, když jsem nemocná, jak budu plánovat a napíšu pozitivní článek, tak bohužel si to osud přál jinak. Původně jsem Vám chtěla napsat článek o včerejší talentové soutěži, ale v tuto chvíli mám v sobě emoce, o které bych se ráda podělila, avšak o talentové soutěži se budete moci dočíst již zítra ráno. Neodpustila bych si však, kdybych se nevypsala z emocí, a tak nechala zase vytvořit novou iluzi či lež. Moje emoce nyní nejsou pozitivní a není to jen tím, že jsem nemocná a sotva dýchám, je to tím, že se mentálně cítím na nic. Cítím, že jsem ve svém životě mnohokrát zklamala, nejhorší na tom je, že jsem zklamala právě své blízké. I když se blíží čas Vánoční, tak můj problém v tuto chvíli nejsou dárky, ale má autonehoda, která se začala řešit až nyní. Stalo se to sice již v květnu a na chvíli se mi to povedlo zadusit, ale nyní mě to upřímně ničí. Každá zmínka o tom, každé řešení, vidím to znovu a znovu. Nic by se nemuselo stát, kdybych se rozhodla říct své mamce o tom, že se chystám do Prahy, v tu chvíli by mi řekla ani náhodou a jela bych maximálně tak vlakem. To se však nestalo a za lež se platí nejpřísněji. Karma podle mě opravdu funguje a já si z toho vzala ponaučení.
Nyní si však myslím, že jsem na to zapomněla příliš brzy, a i když znám své chyby, tak jsem se proti nim dostatečně neodvrátila. Omlouvat se a užírat se svými chybami umím, ale výmluv jsem se taky úplně nevzdala a omluvy nestačí. Mrzí mě šíleně moc kolikrát jsem se ve své životě vymlouvala či lhala. Nic z toho nejde vzít zpět. I když jsem nyní rozumnější a snad lepší člověk, než jsem bývala, tak to nestačí. Chci se změnit ještě víc a být ještě lepší, protože po ničem netoužím, tak moc, než aby na mě moje rodina mohla být pyšná a já jim tak mohla jakýmkoliv způsobem vrátit všechno to, co pro mě udělali. Vím, že na světe jsou děti bez rodin a mě mrzí, že jsem od malička neukazovala, že si VÁŽÍM té své. Uvědomuji si, že nic v životě není samozřejmost a chci být víc samostatná. Nyní se cítím dost k ničemu, a že nic neumím. Mrzí mě, že upřímně s klidným srdcem nemůžu říct, že jsem něco dokázala, a tak se hanbím sama za sebe.
Mám tedy další důvod, proč dát do programu Just do it vše. Chci se učit, poznávat, dostat se na vysokou, chci mít práci stáž, cokoliv, co ze mě udělá více dospělého člověka, než jsem. Pokud chci někam vycestovat, tak si na to chci vydělat sama. Věřím, že jde spojit studium, práce i zábava a chci pro to vše udělat víc.
Děkuji všem za podporu, důvěru a za to, že zítra je nový den a nová šance začít.

Vaše Jeina

Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.