Friday - Purpose, My lection, Australia

Už přes rok se snažím být sama sebou, ale bylo pro mě těžké vědět, kdo vůbec jsem. Hledala jsem často svůj účel, bála jsem se budoucnosti a snažila se najít smysl všech těch špatných i dobrých věcí, co se mi v životě stali. Myslela jsem, že vše zjistím až po roce hledání pomocí just do it listu, který hodlám celý splnit. Ale částečné objevení přišlo dříve.

Jak už víte v lednu mi bude dvacet a chci, aby to byl pro mě zlomový rok. Již včera však přišel první zlom. Konečně jednou zapadli ty kostičky do sebe a já se cítila dobře, sama sebou, nestyděla jsem se a předávala jsem všechny své znalosti a zkušenost. Bylo to právě včera, kdy jsem měla tu úžasnou možnost, přednášet na střední škole v UL. Přednášení mě moc bavilo, líbilo se mi, že se velká většina studentů zapojila a my tak navzájem mohli komunikovat. Doufám, že si z přednášky také něco odnesli a také se dokonce i občas zasmáli. Já tak přišla na to, jaká jsem, a že ta dívka, co přednášela bude v mém životě pořád. Ta milá, cílevědomá, trochu vtipná a sebevědomá. Nikdy se jí nevzdám ať to stojí, co to stojí a splním si každý svůj sen, co mám a splnit si je přeci můžete i vy.

Věřím, že tohle moje uvědomění se promítne i v mých videích a na mém blogu a rozhodně na tom všem budu ještě pracovat a předávat Vám pomocí článků a videí, jak jdu na to.

Druhá část dne byla prožitá v Praze. Jak já tu Prahu miluji. Byla jsem s mými kamarády nejdřív na obědě. Našli jsme takovou úžasnou italskou restauraci blízko Florentina a tam jsme se bavili a hodně se nasmáli, cítím se s nimi vždycky tak dobře. Pak jsme se s Péťou vydali na nákupy, pomohla jsem jí vybírat kosmetiku, a to je jedna z věcí, která mě nikdy neomrzí, radit s kosmetikou a oblékáním, společné nakupování, to je můj šálek čaje.

Večer už nás v Tutoru čekala přednáška o Austrálii, kterou vedl náš oblíbený učitel Ryan, který z Austrálie pochází. Abychom mu udělali radost, tak Péťa přinesla čepice a spoustu věcí z Austrálie a mi tam spokojeně seděli v kšiltovkách s potisky australských sportovních týmů.
Po skončení jsem šla na nádraží a ani domů se mi nechtělo s Péťou si toho máme vždy tolik, co říct, že čas utíká jako voda.

Pro mě byl tento den jedinečný a opravdu zlomový. Protože právě nyní vím, jak na svoji proměnu, jak na své sny, videa, a i jak na seznam. Tak si držte klobouky jízda začíná.


Vaše Jeina


Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.