Choose to be happy - About my body - second week

10:19:00
Celý tento týden pro mě byl plný cestování, odpočinku, ale také "umírání". Bohužel se nejednalo o umírání v posilovně, ale o extrémní pocit nevolnosti a nikdy mi takhle hrozně špatně nebylo. Nejen, že jsem omdlela, ale také cítila bolest od žaludku a obrovský knedlík v krku.
Vše jsem však překonala, a přimělo mě to přemýšlet o příčině. Vzhledem k tomu, že se stravuji zdravě, tak jsem si říkala, že stravou by to být nemělo.  A tak jsem si vzpomněla na všechny hlouposti, které jsem v minulosti svému tělu udělala, a do teď mi z nich běhá mráz po zádech. I když bych si nyní měla říkat, jak jsem mohla být tak hloupá, tak mám z druhé strany i kapku pochopení. Vše mě však vedlo k přesvědčení, že tělo mám jen jedno a bude tu se mnou po celý můj život. Měla bych se proto k němu chovat s úctou, pokorou a také bych mu měla dodávat vše, co potřebuje, protože když si budu ubližovat a kritizovat se, tak jak dlouho mé tělo vydrží?
Před tím jsem však na své tělo hleděla s nechutí a odporem. Dělala jsem vše, abych zhubnula a dělala hlouposti, abych se sama sobě líbila a cítila se chtěná. Každý z nás je však jedinečný a krásný. Proto bych Vám ráda pověděla můj příběh, abyste si připadali krásní a dostali potřebu se o sebe starat.
Vše začalo před čtyřmi lety, kdy jsem nastupovala jako drobná holčička do prváku na gymplu. Vážila jsem 49 kg a celý můj život se otáčel kolem sportu. V prváku jsem však zjistila, jak chutnají party a poprvé jsem se opravdu zamilovala. To vše mělo vliv na mojí psychiku a budoucnost. Krom toho přišla také změna hormonální a s ní i tělesná přeměna. Bohužel má přeměna postavy byla opravdu extrémně rychlá a já na ní nebyla připravená. Přibrala jsem asi pět kilo, rozšířili se mi boky, narostli mi prsa a zadek. To vše by bylo docela i přijatelné, vzhledem k tomu, že jsem dále trénovala a kg šli dolů na 52. Já jsem však toto číslo začala nenávidět od doby, kdy se ke mně dostali pomluvy, že jsem tlustá, a že vypadám znatelně hůř. Bohužel jsem typ člověka, co se moc nenaučil ignorovat okolí a všechny pomluvy jsem si vzala až moc k srdci. Od té doby jsem vše sváděla na svojí váhu. Např. Ten kluk mě nechce, protože jsem tlustá. Tohle si nemůžu koupit, protože mám totální pupek. Pravda to však nebyla. Určitě si nepředstavíte pod pojmem tlustá dívčinu se širšími boky.
Mé přesvědčení mě však přivedlo tentýž rok do nemocnice a psychicky jsem se dost zničila. Od té doby jsem se opravdu ráda neměla a často se i nenáviděla. Když jsem se cítila hrozně, vyzvracela jsem se. Když jsem se moc najedla, vyzvracela jsem se. A tím si zničila metabolizmus. O rok a půl později, tedy ve třetím ročníku jsem vše dostala do takových extrémů, že jsem nejedla, a když už jsem měla jíst tak jsem brečela. Rozdávala jsem svačinu, aby doma nic nepoznali. Lhala jsem, že jsem jedla ve městě s kamarádkou a kamarádce jsem lhala, že budu jíst doma. Snídaně skončili v záchodě a moc mě mrzí, že jsem zbytečně plýtvala jídlem.  Byla jsem unavená, podrážděná, bez energie a neslyšela jsem, že už mám přestat hubnout. Cítila jsem se hezčí, kdykoliv jsem zhubla kg, ale komu se líbí podvyživená dívka, která má 45 kg v 18 letech. Asi někomu, že?
Měla jsem však štěstí, že v tento osudový rok, přišla do života má nejlepší kamarádka Týnka a já se díky ní naučila mluvit o problémech a přestala jsem si ubližovat. Chvíli to trvalo, ale nyní vidím zlepšení.
Myslím, že každý z nás (většinou ženy) zažili nespokojenost se svým vlastním tělem. Každý z nás nikdy sám sebe urazil či si vědomě nebo podvědomě ublížili. Já se však po tom všem ptám proč? Pokud Vás vaše váha neohrožuje při životě, tak proč bychom měli být proti ní?
Krom toho, že jsem o sebe začala pečovat, hledět na sebe a hlavně se na sebe a svět usmívat, jsem začala přemýšlet i o tom, co do svého těla dopravuji. Ano, myslím tím potraviny, protože opravdu jsem to, co jíme. Pokud jsem do svého těla nedávala potraviny, tak jak jsem mohla žít? Na čem jsem vůbec fungovala? Odpověď je mírně děsivá, jsou to totiž právě naše vlastní svaly. Když je tělo podvyživené začne zpracovávat samo sebe a v tuto chvíli bychom si měli uvědomit, že sval je i srdce. Přijdete, tak i o kondičku a těžce vybudované svaly. Pokud si však myslíte, že tohle vše se týká jen hubených lidí, jste na omylu, jelikož i obézní lidé mají problém z podvýživou. Do těla totiž dostávají fastfoody, spoustu tuků a soli, tělo pak nedostává potřebné vitamíny a minerály a tak tyto potraviny ukládá či prostě vyloučí, ale nic si z nich nevezme. Díky bohu, že mé tělo špatně reaguje na oleje i fastfoody a tak jsem se již dávno naučila tyto věci nejíst (i když není nad skvělý twister z KFC, no co nejsem anděl). Většinu svého času tedy jím zdravě. Miluji zeleninu, ovoce, thajskou a italskou kuchyni. Kalorie si nepočítám a jsem šťastná.
Jídlo v mém životě symbolizuje i druh zábavy. Ráda experimentuji s chutěmi, zkouším a objevuji nové kuchyně a není nad to si poklábosit s rodinou či blízkými u dobrého jídla. Proto se netrapme nad tím, jestli máme o nějaké to kg víc. Pokud se máte rádi a jste zdraví, tak Vám nic nechybí. 
Pokud však pokulháváte se sebevědomím, tak se zkuste každý den za něco pochválit, klidně za každou maličkost. Uvidíte, jak Vám i to pomůže.
Brzy Vám prozradím další triky, které objevím, protože mám pořád na čem pracovat. Ale již nyní vím, že mám zatracené štěstí, že mám dvě ruce, dvě nohy, zdravou hlavu a můžu běhat, dýchat a sportovat.
Vaše Jeina  


Používá technologii služby Blogger.