Slovensko - Tatry, Štrbské pleso, Koliba

13:23:00
Jak jsem Vám již v minulých článcích prozradila, byla jsem s mým milovaným na Slovensku. Sice jsme první den hned jeli nakupovat a pak do Vídně, ale další dny jsme si užívali krásy Slovenska. Jeden z objevů byl také slovenský humor v kině na filmu Doba ledová. Asi si teď říkáte :,, Jedou na Slovensko a jdou do kina?". Ano, zní to zvláštně, ale co dělat když prší. Další den se na nás však usmálo štěstí a slunko zase vysvitlo, takže bylo jasné, jaký výlet nyní přijde. Vysoké Tatry! A konkrétně jsme zvolili Štrbské pleso.



Štrbské pleso je nádherné ledovcové jezero, které můžete obejít kolem do kola. Toto jezero se dá obejít cca za 60 minut, ale myslím, že nám to trvalo déle, pořád jsme se kochali a všechny krásy fotili. Pokud se Vám dvakrát nechce chodit můžete si vzít bryčku a celé jezero kolem do kola objet. My jsme zvolili však krásnou a romantickou procházku, kterou jsme zakončili svačinou a pak dále pokračovali k jezeru lásky a od něj jsme se rozhodli vyjít výš. To znamenalo, že dojdeme k Popradskému plesu.


 Cestu nám nejdříve znepříjemnilo bahno po dešti, ale se stoupáním se cesta lepšila a my jsme si i nalézali cestičky lesem, abychom se bahnu vyhnuli. Výhled byl čím dál tím krásnější a cesta nám rychle ubývala. Nakonec jsme už byli u Popradského plesa a je to prostě nádhera. Na tomto místě se můžete posilnit, protože jsou zde dvě restaurace. My jsme si však dali kofolu a šli jsme dál. Ta nejhezčí podívaná nás totiž teprve čekala.



 Nejen, že se dá Popradské pleso kolem do kola přejít, vy se stáváte i jeho součástí a to pomocí lávek ze dřeva. Z nich můžete sledovat, plynoucí vodu a občas zahlédnete i nějakou tu rybu. Krom nádherných skal a čistého nebe, můžete zde i spatřit proudící vodopád. 



Cestu zpět jsme zvolili jinou. Méně klikatou, ale za to víc nádhernou a nebezpečnou. Procházeli jsme po kamenech a vypadalo to, že se můžeme dotknout nebe. Avšak i tato cesta skončila na bahnité stezce, která nás dovedla na silnici.


Kolem silnice se nacházely stánky ze dřeva, což znamenalo nákup suvenýrů domů. Koupila jsme skvělé oplatky, které připomínaly marlenku a u nás doma se po nich jen zaprášilo a dále jsme koupila magnetky, jak jinak.


Celý výlet mě velice zmohl, takže jsem v autě opět usla. Vzbudil mě až příjezd do koliby a zase oblíbený čas jídla. A co více typického si dát než brynzu. My jsme si jí možná dali až moc, ale kdo by se udržel, když je to dobrota. 
Začali jsme předkrmy a to byla brynzová pomazánka, která pro mě byla nejvíc top, dále pak vdoleček s brynzou a pak přišla polévka. Pokud si na Kolibě objednáte polévku, tak nečekejte, že vám jí přinesou v menší misce jako v Česku, to ne. Dostanete pořádnou mísu. Já si dala kuřecí vývar a můj přítel brynzovou polévku, já jí ochutnala a skvěla. Ovšem po své polévce jsem se cítila totálně plná a myšlenka na to, že mě čekají ještě halušky s brynzou, mě uváděla do rozpaků, že to nesním. Byla to dobrota, ale opravdu jsem jí nesnědla. Nikoho to sice nepřekvapilo, ale já se snažila. Ovšem domů jsem dojela opravdu přecpaná k prasknutí, takže po tom všem byl spánek dobrou volbou.
Vaše Jeina        






Používá technologii služby Blogger.