Muži - Myšlenka a problém každé ženy

15:36:00
Ahoj Všichni!
Vítejte u neobvyklého a pozdějšího článku, který bude opět ze života. Podle mě jsou tyto články silnější než plánované články, protože takové články jsou ovládané emocemi a mohou třeba i pomoci. Konkrétně si myslím, že mohou pomoci dívka mladšího či mého věku avšak jeden nikdy neví, protože se v tom můžete vidět třeba i vy. 
Je už dnes pozdě večer a já ležím na gauči, doufám, že budu mít štěstí a některá ze stanic bude dávat Sex ve městě, kde uvidím příběhy ze života, které se týkají mužů. Ať už si to přiznáme či ne, tak každá z nás má nostalgickou chvilku, která se spustí tím, že potkáme nějakého člověka z minulosti a ano většinou to jsou muži, protože ženy potkáme buď rády nebo nerady, vykecáme se z toho navíc kamarádce a tím to končí. Zatímco s muži je to těžší. Máme pak takové dvě skupinky, které si každá nějak pojmenujeme. Moje skupinky jsou : 1) toho pozdravím je mi jedno či mi nevadí nebo jsme v poho, 2) já a moje pýcha se pomstít. Tu první skupinu asi pochopíte. Jsou to známí muži, kteří jsme poznali a nemáme k nim žádný vztah nebo to je ex-přítel, se kterým jste se rozešli v dobrém. Ale co ta druhá skupina? Tu si občas sami neumíme vysvětlit, protože jí nechápeme. Patří tam muži, kteří nám dluží vysvětlení nebo jim chceme dokázat, že je nám bez nich lépe. Toužíme potom, aby nás chtěli zpátky a přitom my už by jsme jim dveře neotevřeli. Myslím si, že takto se projevuje mé ego.
Většinou se ozývá u mužů, kteří mi víc než ublížili. Takového jsem zrovna dnes potkala. Donutilo mě to usmívat se od ucha k uchu, abych skryla nervozitu. Po té jsem ho ještě viděla dvakrát, což doufám stačilo na celý rok. V tu chvíli se mi promítla minulost do přítomnosti, což se mi samozřejmě nelíbilo. Říkala jsem si : ,,Co to jako je?". Mám totiž přítele a zbožňuji ho a nevyměnila bych ho za nic na světě. Hned jsem o svých pocitech řekla kamarádce, která se mnou v tu chvíli trávila čas. Řekla mi, že jí to příjde normální a má to u některých můžu stejné. Nedokážeme jim totiž do očí říct, jaký to je vlastně idiot a litujeme jeho budoucí přítelkyni. Tím to samozřejmě nekončí. Spousty z nás pak krouží kolem, když v tom dotyčný zrovna napíše o tom, jak vám to sluší či kam jdete. Naše ego v tu chvíli zajásá, začneme trochu machrovat, aby jsme ukázali, že nám je přece líp. Když nám úplně nevyjde, zařídit to, aby jste ho mohli odmítnout, jedeme domů a pochybujeme ovšem, protože jsme buďto sami nebo přítel je zrovna pryč a nikdo Vám nemůže dokázat, jak jste báječná a krásná. S muži jsou prostě trable za každé situace.  
Proto by jsme se měli začít mít rádi sami. Měli by jsme se hýčkat a ve volných chvílích si udělat hezkou chvilku pro sebe například v podobě horké vany s pěnou, pleťové masky nebo si můžeme dát nějakou dobrou sklenku vína. Muži nám totiž nemusí říkat, jaké jsme. Víme to přeci moc dobře. Jednou místo sebekritiky by jsme se měli podívat do skříně, kde máme schované ty medaile a diplomy z dětství nebo otevřít rodiné fotoalbum, kouknout se na své úspěchy ve škole či v práci, protože toto za nás muži neudělali. Každá z nás je jedinečná  a krásná a nezáleží na tom kolik vážíme nebo kolik kluků nás chválí, jde o to jak se vidíme my nebo jak by jsme se měli cítit a podle mě by jsme se měli cítit skvěle, protože jsme hvězdy a dokázat můžeme vše a to i bez mužů. 
Vaše Jeina


P.S. Téměř nikdy jsi nejsem jistá tím, co chci, ale vždy jsem si jistá tím, co nechci.

Používá technologii služby Blogger.