Roller coaster

Ahoj všichni.
Původně jsem dnes chtěla psát o mé cestě do Milána, ale život je jak na horské dráze, takže se s Vámi dnes podělím o část svého života.
Nevím kde mám začít. Chtěla jsem začít větou "Jsem žena.....", ale právě se cítím jako šestiletá holčička, která ztratila svou milovanou panenku. Tato panenka je moje setřička, která odcestovala do Anglie za svým přítelem, a také za prací. Ze začátku jsem si říkala, že to bude v pohodě, ale moc není. Přeju jí hodně štěstí a chci, aby byla šťastná. Chybí mi však šíleně moc. Pomáhala mi každý den, byla tu pro mne, když mi bylo hrozně tak mě rozesmála. Dělala toho pro mne tolik a já si to ani neuvědomovala. V tuto chvíli čekám na potvrzení přátelství na skypu a budu jí moci vidět.
Druhý můj problém je maturita. Šíleně se blíží a mě příde, že se ani nestíhám připravovat. S maturitou přichází i rozhodnutí, co dál nebo kam dál. Do nedávna jsem si myslela, že to vím moc dobře. Nyní jsem však zmatená. Má vysněná škola nevyšla, nedivím se, může za to moje vada řeči, která mi nyní může způsobit syndrom vyhoření a to takový, že mě nepřímou vůbec nikam. Chodím sice na logopedii, ale má strach, že se to nestihne.
Uvědomuji si, že to co bych doopravdy chtěla dělat, ani nejspíš nejde studovat. Miluji modní svět a ráda bych pracovala pro modní magazín. Není to šak nic jednoduchého. Ráda bych dělala to, co už vystudované mám - vizážistku nebo dělat styling. Do toho bych se věnovala blogu a youtube. Obojí mě moc baví. Je to však nejistota. Jsem na rozcestníku a nevím co dál. Kdybych však přišla za taťkou se slovy: "Chci se nechat zaměstnat a za rok se uvidí." Tak moc dobře vím, co by následovalo.
Jak jistě víte z vlogu, tak se pravidělně účastním sobotního přípravného kurzu na VOŠH, kam bych se ráda i dostala. Chodí tam se mnou užasní lidé, které bych měla ráda i ve třídě, ale težko říct jestli zrovna já budu ve vybrané skupině 15 žáků. Do přihlášek zbývá však 7 dní, vlastně 5 kvůli platbě, takže nezbývá než něco vymyslet. Pokud máte někdo nějakou radu, tak budu za ní velice ráda.
A aby toho nebylo málo, přišlo pár podpásovek, které jsem nečekala.
Někteří lidé nevydávají takové články, aby to nevypadalo, že stojí o lítost, ani já o lítost nestojím.
Tento blog se však jmenuje Life with Mar-Jein záměrně. Chci psát i o mém životě a život vždycky není peříčko a věřím, že spousty problémů někdo zažil či zažije. Je to normálí, ale lepší je nebýt v tom sám. Pokud se někomu mohu vypovídat, tak právě Vám, kteří čtete tyto články. Jsem Vám za to moc vděčná. Jste takový můj lék na běžnou dívčí nemoc  jménem Deprese.
Samozřejmně budou i veselé články. Vše však záleží na osudu.
Vaše Mar-Jein



Tags:

Share:

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.